MUDr. Jan Hnízdil - Bolesti zad

14.05.2011 02:54

 Navzdory úžasným možnostem me­dicínské techniky a farmakologie, pacientů trpících bolestmi zad přibývá. Během života se s nimi setká téměř 80 % dospělé populace, a jsou proto jednou z mála životních jistot. V České republice figurují nemoci pohybového aparátu na druhém místě příčin pracovní neschopnosti, přičemž s bolestí zad lidé prostonají vůbec nejvíce dní. Od roku 1970 se u nás zvýšil počet těchto onemocnění o polovinu a průměrná doba trvání pracovní neschopnosti se prodloužila o 74 %. Předpoklad, že záplava analgetik povede ke snížení počtu pacientů, se ukázal jako chybný. V mnoha případech dokonce nadměrná (a ne vždy přesvědčivě zdůvodněná), konzumace léků zdraví ještě více poškozuje.

Bolesti zad a jejich příčiny
Bolest zad je především výpovědí o tom, kolik jsme si toho na záda, doslova i obrazně, ­naložili. Nejde přitom jen o fyzickou námahu, pořádně tížit mohou i kaž­dodenní starosti. Problémy v rodině nebo v zaměstnání, konflikty v manželství, neschopnost vyrovnat se s přirozeným procesem stárnutí nebo se současnou společenskou situací, vyvolávají psychické napětí, které je provázené i zvýšeným napětím svalů. Pokud člověk funguje ve stresujícím prostředí delší dobu, začnou se objevovat různé tělesné obtíže. Mezi nejčastější patří únava a pocit bolestivého ztuhnutí šíjových svalů a beder. Typickým pacientem s bolestí zad proto bývá člověk se sedavým, stresujícím zaměstnáním, s nevalnou fyzickou kondicí, nadváhou a nedostatkem pohybu. Záda ale mohou bolet i lidi velmi aktivní, pokud svoje tělo jednostranně přetěžují namáhavou prací nebo sportem. Logickým důsledkem jsou i v tomto případě „zablokovaná“ záda a bolest.
Bolest zad mohou vyvolávat i degenerativní změny na páteři, osteoporóza, některá neurologická a metabolická onemocnění nebo i metastázy nádorů. Známá je i souvislost mezi onemocněním gynekologických orgánů a bolestí v kříži nebo mezi ischemickou chorobou srdeční a bolestí hrudní páteře. Chronická bolest zad může být spojena také s úzkostí nebo depresí. Bývá přitom těžké rozhodnout, zda bolest zad byla problémem prvotním a teprve následně došlo k rozvoji deprese nebo na­opak. V každém případě se ale tělesný problém a psychický stav navzájem ovlivňují a promítají do celkové kvality pacientova života. Bolest zad proto nikdy není jenom otázkou stavu páteře, nýbrž celého člověka.

Bolest jako varovná kontrolkaBolesti zad
Bolest zad ve většině případů není pobídkou k návštěvě lékaře a k užívání analgetik, nýbrž výzvou k zamyšlení se nad chybou, kterou děláme, voláním po změně a po odpočinku. Navzdory tomu panuje přesvědčení, že léčení bolestí zad se bez lékařů a prášků nemůže obejít. Zbytečně ordinovaná analgetika, jejichž konzumaci pacient velmi ochotně a rychle přivyká, mohou svými vedlejšími účinky působit potíže, nutící jej vyhledat zase další lékaře. Ze statistik vyplývá, že je v ČR denně hospitalizováno 25 pacientů s krvácením do zažívacího traktu, deset z nich pak v přímé souvislosti s užíváním analgetik. Jejich nejhorším nežádoucím účinkem ale paradoxně je, že potlačují bolest a dovolují tak pacientovi, aby ještě nějaký čas fungoval v nepříznivých podmínkách, které bolesti vyvolaly. Bolest totiž v těle funguje jako varovný signál a má podobnou funkci, jako červená kontrolka na palubní desce automobilu. Jestliže se rozsvítí, každý soudný člověk zastaví, pátrá po příčině a v jízdě pokračuje až po jejím odstranění. Pacient, který bolest bez rozmyslu potlačí analgetikem se chová jako šílený řidič, ignorující varovné světlo. Oba špatně skončí. Jeden se zadřeným motorem, druhý se zničeným zdravím.
Nepříznivý vliv na chování pacientů mají i reklamní kampaně slibující snadné a rychlé vyléčení bolestí zad prostřednictvím „kloubní výživy“ nebo různých enzymů. Léčebný efekt těchto preparátů je sporný. Jsou spíše neškodným, avšak poměrně nákladným potravinovým doplňkem, než rozumným způsobem péče o zdraví. Jestliže pacient konzumuje vyváženou stravu a má i dostatek pestrého pohybu, zmíněné preparáty nepotřebuje. Pokud o sebe nedbá, kloubní výživa ani enzymoterapie ho nespasí.

Jak rozumět bolestem zad?
Bolest zad je občasnou, byť velmi nepříjemnou, součástí běžného života. Tím nejrozumnějším léčebným postupem proto je trpělivé pozorné vyčkávání a zásada nerušit necitlivými lékařskými zákroky přirozený proces uzdravování. Pacientovi v akutní fázi lékař nejvíce prospěje tím, že jej přesvědčí, aby se pokusil obtíže, pokud možno bez léků, raději několik dní trpělivě snášet a vytvořil si příznivé podmínky k tomu, aby bolest sama co nejdříve odezněla. Mezi ty patří především odpočinek, úlevová poloha, případně využití tepelných procedur nebo masáží. Samozřejmou součástí konzultace lékaře by mělo být i srozumitelné seznámení pacienta s příčinou obtíží, zdůraznění příznivé prognózy a celkové uklidnění. Úplná fyzická nečinnost obvykle není nutná, mnohem účelnější je, pokud se pacient udržuje, tak jak mu to stav dovolí, přiměřeně aktivní. To však neznamená, že se každý může bez omezení věnovat obvyklým činnostem. Fyzicky těžce pracující mohou být vyřazeni z práce mnohem déle, než třeba lidé se sedavým zaměstnáním. Při volbě různých pohybových programů a rehabilitačních cvičení je nutné dbát na jejich vhodnost a přiměřenost. Pokud by totiž byl pacient trpící akutní bolestí zad nucen do cvičení předčasně, hrozí zhoršení stavu a přechod obtíží do chronicity.
Pokud i přes dodržení režimových opatření bolest přetrvává, je účelné podpoření samoúzdravných schopností organizmu prostřednictvím analgetik. Jako lék první volby bývá doporučován paracetamol nebo kyselina acetylosalicylová. Podávání vysoce účinných nesteroidních antirevmatik spadá plně do kompetence zkušeného lékaře a není slučitelné s pokračováním v obvyklé fyzické zátěži. U chronických bolestí zad, které mají velmi nepříznivý vliv na psychiku pacienta, se mnohem více než analgetika osvědčují léky na uvolnění psychického napětí (anxiolytika) nebo antidepresiva.V každém případě ale platí, že pokud stav pacienta podávání léků vyžaduje, délka užívání by měla být co nejkratší a dávka minimální účinná tak, aby pružně reagovala na změny zdravotního stavu.

Jak jim předcházet
Bolest zad čas od času postihne každého a není třeba se hned znepokojovat. Protože příčina většiny bolestí zad pramení z poruchy životního stylu, je nutné se v jejich prevenci zaměřit na přijatelný způsob řešení stresujících situací, kvalitní odpočinek a pravidelný pohyb. Velký význam přitom mohou mít zdánlivé maličkosti. Často postačí, vyhýbá-li se člověk použití výtahů nebo zvládne-li každodenní cestu do práce rychlejší chůzí, snaží se o pravidelnou a nepříliš náročnou fyzickou práci v domácnosti či na zahradě, nebo absolvuje-li denně alespoň hodinovou procházku. Pacienti trpící bolestmi zad by měli být opatrní při výběru sportů. Vhodné jsou ty, které relaxují zádové svaly, například kalanetika, jógová cvičení, plavání a rekreační běh na lyžích. Ne­vhodné jsou naopak sporty, které záda přetěžují, například tenis, squash, aerobic nebo běh. Nejpodstatnější ale je, aby pohyb přinášel pocit psychické a fyzické relaxace. Sportování pro radost, nikoliv pro výkon, totiž eliminuje riziko, že bude pacienta poškozovat.
Přestože naprostá většina pacientů tato obecná doporučení zná a přesně si uvědomuje, v čem tkví příčina jejich obtíží, je často velmi obtížné se jimi řídit. K téže bolesti zad je totiž možné přistoupit dvojím způsobem. Pasivním, považujícím ji za nemoc a spoléhajícím na pomoc léků, nebo aktivním, považujícím ji za problém životního stylu a spoléhajícím především na vlastní síly a možnosti. Vý­znamnou roli proto může sehrát praktický lékař, který dokáže epizodu bolestí zad posoudit v souvislostech životního příběhu, pacientovi ji v těchto souvislostech interpretuje a poradí, jak má změnit svoje chování, aby bolest co nejdříve odezněla. Případů bolestí zad, které vyžadují užívání léků nebo soustavnou lékařskou péči, je totiž ve skutečnosti jen velmi málo.

MUDr. Jan Hnízdil