Přehled bylin a jejich účinků

07.05.2011 17:30

úČINKY ZNÁMÝCH BYLIN

Tuto kapitolu jsem zařadila proto, že znalost léčivých bylin je nutná k úspěšnému používání. A jak jsme se dozvěděli v úvodních kapitolách, celé lidské civilizace přinášely zprávy o účincích a zdroje informací se stále měnily. Nyní víme, že v moderních herbářích jsou zaznamenány údaje, které odpovídají našim konkrétním potřebám a jistě tato kapitola není vyčerpávající. Je jen prvním krůčkem k seznámení se s léčivými bylinami, které jsou snadno dostupné. Kdo bude mít zájem se blíže seznámit s léčivými bylinami, pak si musí vyhledat další publikace, které ho jistě obohatí.

Přeslička rolní

Přeslička byla oblíbená už v antickém léčitelství. Je známá tím, že na zlatonosných substrátech koncentruje zlato (až 0,5% popela). Obsahuje též  minerální látky (sloučeniny křemíku), steroly, kyselinu askorbovou, kyselinu skořicovou, flavonoidy (flavonové glykosidy, luteolin, quercetin). .Při sběru nesmíme přesličku rolní zaměňovat s jinými druhy, např. přesličkou lesní, mokřadní či bahenní. Proč? Jsou jedovaté.

Přesličce rolní lidé jí odjakživa dávali názvy, které odhalují skutečnost, že byla v lidovém léčitelství hojně využívána. Tak ji najdeme v různých krajích pod názvem: přaslička, stolička, přeslice, duvok, šmirglová tráva, skřip, bezlist, chvost, kociál, plivačka, přanda, přaska, přaslena, přesle, přesličí, třaslavka, třaslena, třaslice.

Nať přesličky rolní sbíráme  od května do září.

Používá se vnitřně i zevně a v domácím použití je dosud oblíbená. 

Vnější použití: Zevně se pak používá do koupelí a na bylinné obklady na špatně se hojící rány a vředy, na kloktání při zánětech mandlí a na výplachy nosu při krvácení.

Vnitřní použití?: Zvyšuje vylučování moči, při zánětech močových cest, při výskytu močových kamenů. Uplatnění nalezla také jako antisklerotikum, na zastavení různých krvácení, jako prostředek omezující pocení při tuberkulóze. Kyselina křemičitá hojí poškozená místa v tkáních (v plicích, cévní stěně), chrání tkáň močových cest před tvorbou povlaku z rozkladných látek pocházejících z moči (prevence močových kamenů).

BARVÍNEK MENŠÍ .BRČÁL MENŠÍ)

Barvínek tvoří husté stálezelené koberce. Na jaře, v dubnu až v červnu navíc rozkvete  množstvím modrých květů  a pro tu krásu ho lidé rádi pěstují. Prospívá mu kyprá a výživná půda, má rád stín i polostín, pestrolisté odrůdy však vyžadují více světla. Dobře snáší znečištěné ovzduší a je odolný proti chorobám a škůdcům.

Avšak nesnáší silné mrazy. Nejčastěji je pěstován v nešlechtěné podobě. Ale můžeme se setkat i s kultivary nejrůznějších  barev a velikosti květů (modrá, bílá, červená). Dříve byl barvínek hojně užíván v lidovém léčitelství. Dnes už se s ním setkáváme méně jako s léčivou rostlinou. Sbíranou částí je nať (Herba vincae), ze které se izolují alkaloidy,  kterých je přítomno 0,1 až 0,7%. Dále obsahuje saponiny, třísloviny, pektin, amorfní hořčinu vincin a deriváty kyseliny flavonové a ursolové. Barvínek obsahuje okolo 50 různých alkaloidů (vinkamin, vinkamidin, vinkaminorein, vinkaleukoblastin, isovinkamin, pervincin), které mohou být při větších dávkách jedovaté, přesto otravy lidí nebyly zaznamenány.

Léčivé účinky: Droga snižuje krevní tlak, užívá se ji při potlačení dráždivosti při kašli, působí ale i sedativně, bývá užívána při cukrovce. Alkaloid vinkaleukoblastin způsobuje snížení počtu bílých krvinek a potlačuje růst nádorového bujení, čehož bývá užíváno při léčbě některých krevních chorob a zhoubných nemocí.

Nálev z barvínku Droga bývá užívána rovněž při léčbě nejrůznějších krvácivých stavů (krvácení z nosu, z dásní nebo při krvácení ženských orgánů), kdy se bere ve formě nálevu (1 čajová lžička na šálek vody, denně 2 šálky). Osvědčila se i při léčbě zánětů sliznice dutiny ústní, střevní, při zánětu průdušek a plic.

zemědým lékařský

Zemědým lékařský je jednoletá, lysá bylina o výšce 10-30 cm. Lodyha i listy mají modrozelenou barvu. Plody jsou okrouhle ledvinité nažky o šířce asi 2 mm. Kvete od dubna do září. Roste na opuštěných místech a na ruderálech, na zahradách, polích a úhorech. Objevuje se na půdách suchých až svěžích, ve kterých je dostatek dusíku i minerálních látek. Je rozšířený v Evropě a v Asii. Roste v polohách od nížin do hor.

Léčivé účinky: Droga působí diureticky a projímavě. Také zlepšuje trávení. Používá se k přípravě čajů. Směs alkaloidů ovlivňuje činnost hladké svaloviny, střevní peristaltiku. Působí pozitivně i na vylučování žluči. Výluh z rostliny v lihu se užívá jako kapky při poruchách trávení. V koupelích působí rostlina proti hemeroidům.

Pozor na alkaliody V nati jsou obsažené pryskyřice, hořčiny a jedovatý alkaloid fumarin, který se váže na kyselinu fumarovou. Další alkaloidy obsažené v zemědýmu lékařském jsou sinaktin, tetrahydrokoptisin, skoulerin a fumarofycin.

Při užívání vyšších dávek se objevuje zhoršené dýchání. Léky z této rostliny proto předepisuje lékař.

kopřiva dvoudomá)

K kopřivou dvoudomou se setkáváme ve vlhkých lesích, křovinách, podél cest, na březích, pasekách, rumištích, v okolí lidských sídel, na půdách dusíkatých a vlhčích.

Sběr:Sbírá se list (Folia urticae) nebo nať (Herba urticae), někdy i oddenek (Radix urticae) či květ (Flos urticae). Drogu je možné sbírat od jara do září, nejlépe ale pouze od jara do konce května, kdy bývá nejúčinnější. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 50 °C.

Léčivé účinky: Použití kopřivy v léčitelství je velmi rozmanité: Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka.

Odvar, nálev: Kopřiva se nejčastěji podává ve formě odvaru nebo nálevu (1 čajová lžička drogy na šálek vody, podává se 3x denně).
Kosmetické účinky :Kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů. Hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy.

kokoška pastuší tobolka)

Kokoška pastuší tobolka je jednoletá nebo dvouletá, až 40 cm vysoká bylina Kvete od března až do října.Jejím stanovištěm jsou okraje cest, pole, zahrady, přístavy, skládky, železniční nádraží, náspy, navážky, rumiště, okraje chodníků, dlažby, hřiště, dvory, návsi. Roste na půdách kypřených i ulehlých, sešlapávaných a jinak zraňovaných, minerálních i mírně humózních, písčitých, jílovitých i štěrkovitých.

Léčivé účinky :: Sbíranou částí je nať, která se sbírá po celý rok a suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teploty do 40 °C. Speciálně působí na hladké svalstvo děložní a to tak, že zvyšuje stahy hladkých svalů, takže hlavní použití nachází při léčbě gynekologických obtíží. Dle J.A: Zentricha zastavuje vnější i vnitřní krvácení, mírně snižuje krevní tlak, zvyšuje tonus dělohy a dalších orgánů malé pánve, ovlivňuje činnost jater a sleziny, užívá se při potížích s močením a při ledvinovém písku, reguluje menstruaci, tlumí bílý výtok a zejména se uplatňuje při léčbě gynekologických krvácení.

Vnější použití : Zevně se užívá na pohmožděniny, na záněty šlach a to především formou obkladů. Při krvácivých hemeroidech lze drogy použít ve formě klyzmatu. Čerstvé šťávy lze použít do bolavého ucha při nachlazení. V prevenci se kokošky užívá při opakovaném vyhřeznutí konečníku a při gynekologickém či hemoroidálním krvácení sedací koupele v kombinaci s pitnou kůrou.. Při krvácení se pije 6x denně 1 polévková lžíce silnějšího odvaru, v ostatních případech maximálně 0,5 l odvaru denně po doušcích. POZOR: Při předávkování dochází k otravám, které se projevují obrnou centrálního nervstva! Proto kokošky užívejte raději jen po poradě s odborníkem a nikdy ne dlouhodobě!

Lžičník lékařský)

Lžičník lékařský je nízká (15 až 30 cm), dvouletá až vytrvalá bylina. Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou masité, s dlouhým řapíkem. Čepel je celokrajná, ledvinitá a může nám připomínat svým tvarem lžičku (odtud botanické jméno, cochlear [latinsky] = lžíce). Listy mají výraznou, ostře palčivou chuť. Lodyhy se zpravidla větví a nesou hrozny bílých vonných květů. Plodem je kulovitá šešulka.

Kde ho najdete. Původním areálem rozšíření lžičníku lékařského jsou přímořské oblasti západní a severní Evropy. Dobře snáší zasolené půdy pobřežních rákosin a luk. V evropském vnitrozemí roste druhotně jako pozůstatek dřívějších kultur, na mnoha místech zplaněl. U nás se lžičník pěstoval ve větší míře jako léčivka i salátová zelenina na přelomu století např. v Plzni, Praze, Mnichově Hradišti, Jaroměři a na dalších místech. Přechodně zplaněl v Kostelci nad Orlicí.

Léčivé účinky:  Lžičník lékařský byl dobře znám námořníkům. Během dlouhých plaveb jim poskytoval dostatečné množství vitamínu C a tudíž sloužil jako prostředek proti kurdějím. V Brabantsku byl pěstován už v 16. století. Lžičník jako léčivka rozhodně nepatří v současné době k notoricky známým a používaným léčivým bylinám, na rozdíl od 19. století. Až do poloviny dvacátého století se sbírala v době květu čerstvá nať (Herba cochleariae) a na podzim semena (Semen cochleariae).

Dnes se sbírají především mladé listy. Jako zelenina se používají také mladé klíčící rostliny.

Léčivé účinky: Díky obsahu hořčin podporuje lžičník chuť k jídlu, podporuje trávení a pozitivně ovlivňuje činnost žaludku. Je močopudný. Lžičník lékařský dráždí kůži, používá se při revmatismu i při léčbě špatně se hojících ran. Používá se také při zánětech dutiny ústní, zánětech dásní, angíně apod.

Vnitřní použití : Šťáva z lžičníku lékařského se může kombinovat se šťávami z dalších bylin, např. potočnice lékařské či s citronovou šťávou. Při paradentóze se doporučuje kombinovat nať lžičníku se šalvějí (Folium salviae) v poměru 1:1. Lžičník lékařský je výbornou salátovou zeleninou. Může se kombinovat s dalšími druhy zeleniny. V severní Evropě se připravuje také jako kysané zelí.

Kloktadlo: Čajová směs se naloží přes noc do vody, následující den se scedí a může se použít ke kloktání.

Vnější použití : Lžičník se používá také jako součást jarních, “krevčistících” kúr.

Bršlice Kozí noha

Bršlice kozí noha. je hojná, vytrvalá rostlina, dosahuje výšky od 50 cm do 1 metru. Patří do čeledi mrkvovitých Daucaceae a tudíž má květenství složené z okolíků. Má bílé drobné květy, kvete od května do srpna. Je velmi hojná, roste kolem cest, potoků, na loukách, v lesích a kolem lidských sídel, všude vyhledává vlhčí místa.

Používá se oddenek, na obklady listy, mladé listy se dávají do salátů a jiných jídel.

Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, tanin, chemicky nejasný aegopodin.

Léčivé účinky: Je silně močopudná, podporuje zvýšené vylučování solí kyseliny močové a chloridů.

Vnitřní použití : Dává se proto do metabolických, diuretických, protirevmatických a protidnavých čajů. Potlačuje křeče, harmonizuje práci střev. Z oddenku se připravuje nálev, při revmatismu se podává 350 ml na jednu dávku, před jídlem. Na dosažení močopudného účinku se dává i půl litru na jednu dávku, například při močových kamenech. Další zvyšování dávek se nedoporučuje, ledviny podráždí asi třičtvrtě litru 4x denně. Nedoporučuje se dlouhodobě, podává se několik dní a poté se přechází na směsi.

Proskurník lékařský)

Proskurník lékařský je vytrvalá, 70 až 180 cm vysoká, sametově chlupatá, trsnatá bylina. Lodyha je přímá, jen s krátkými postranními větvemi, nevýrazně rýhovaná, chlupatá. Listy má střídavé, řapíkaté, dolní silně a horní jen slabě 3 až 5 laločnaté, na okraji nepravidelně zubaté, hustě plstnatě chlupaté, tlusté. Květy v paždí listů, obvykle po 2 až 4, 5četné, korunní lístky široce obvejčité, mělce vykrojené, světle růžové až světle fialové. Kvete od července  až do září.

Léčivé účinky : Kořen se sbírá z dvou až tříletých rostlin na podzim (říjen, listopad), kdy obsahuje nejvíce slizu, a suší se při teplotách 40 až 45 °C. Kořeny se před sušením očistí jen kartáčem, nikoliv vodou, neboť voda rozpouští přítomné slizy. Květ se sbírá těsně před rozvinutím, list krátce před květem (červen, červenec), obojí za suchého počasí, suší se co nejrychleji ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 45 °C. Sliz v droze obsažený chrání sliznice před škodlivými vlivy, proto tlumí kašel, ulehčuje odkašlávání, mírní dráždění sliznice. Užívá se při chorobách plic a průdušek, angíně, bolesti v krku, astmatu, droga se osvědčila i při chorobách cest močových, ledvin či trávícího ústrojí (těžké průjmy, ale i zácpy neboť sliz mechanicky podporuje vylučování stolice).

Vnější použití : Zevně se užívá při popáleninách nebo poleptání, na abscesy, na špatně se hojící rány nebo na změkčení zatvrdlin. Jako kloktadlo se užívá při zánětu mandlí a dutiny ústní.

Vnitřní použití : Sliz se nejlépe získá macerací ve studené vodě, v níž se dobře rozpouští (luhuje se 6 až 8 hodin). Berou se obvykle 2 čajové lžičky na sklenici vody, macerát se lehce přihřívá. Při zánětu střev se připraví odvar z 20 g drog na ½ l studené vody, která se přivede k varu a nechá se 10 minut vyluhovat.

Levandule lékařská

Levandule roste jako silně aromatický polokeř. Dřevnatějící stonky jsou přímé, vystoupavé a pokračují zelenými bylinnými větvemi. Listy levandule jsou jednoduché, čárkovité. Levandule kvete fialově, květy jsou uspořádány do koncových květenství. Aromatické látky jsou obsaženy především ve žláznatých chlupech kalicha.

Rozšíření: Původní vlastí levandule lékařské je západní Středozemí. U nás se tradičně pěstuje na chráněných slunných polohách. Miluje vápenaté půdy. Místy zplaňuje. Latinské a od něj odvozené i české jméno rostliny se vztahuje k prastarému užívání levandule - pro svoji jemnou vůni a zklidňující účinky se přidávala již ve starověku do koupelí. Později se stala ze stejných důvodů součástí kosmetických přípravků, např. mýdel, kolínských vod a parfémů. Levandule působí také baktericidně, čehož využívali hojně naši předci v oblasti Středozemního moře a Orientu, když spalovaly levandulové snítky u lůžek nemocných nebo je spalovali v obdobích morových ran. Květy se zdobily podlahy domů a kostelů. Matthioli považoval levanduli za univerzální lék při nervových onemocněních. Kdo má slabý zrak, toho nabádá, aby ustavičně čichal k levanduli. Na počátku 20. století se nálev z květů levandule doporučoval při nechutenství a plynatosti.

Květ levandule (Lavandulae flos) a levandulová nať (Lavandulae herba) se sbírají na počátku kvetení, kdy má nejvíce obsahových látek, tedy v červnu až srpnu.

Léčivé účinky : : Silice uvolňuje křeče hladkého svalstva trávicí trubice. Proto se levandule používá při zažívacích obtížích. Pro své sedativní účinky se používá při nervových podrážděních nejrůznějšího původu. Izolovaná silice aplikovaná na kůži rozšiřuje vlásečnice. Pokožka je více prokrvena a proces hojení ran se urychluje.

Vnější použití : Levandulová silice je velice oblíbená v aromaterapii. Má sladce bylinnou, jemnou, lehce květinovou vůni. Získává se destilací vodní párou z květů levandule lékařské. Lze ji použít neředěnou přímo na kůži, což je u silic vlastnost ojedinělá. Díky svým vlastnostem nachází uplatnění při ošetření spálené pokožky, při dezinfekci odřenin a menších ran. Zastavuje krvácení a urychluje hojení. Pomáhá překonat svědění a bolest při poštípání hmyzem. Lze ji aplikovat malým dětem při bolestech spojených s růstem zubů. Zklidňuje při nervovém napětí, hysterii a depresi, pomáhá navodit klidný spánek. Používá se při bolestech hlavy. Snižuje krevní tlak. Je součástí masážních olejů pro těhotenství a porod. Na vnější použití připravíme zápar ze tří lžic drogy a litru vody. Do koupele pak přidáváme šest lžic tohoto záparu na litr vody.

Vnitřní použití :  Zápar připravený z jedné kávové lžičky květů a šálku vody pijeme dvakrát denně. Toxicita a vedlejší účinky: Při dodržení terapeutických dávek nemá rostlinná droga vedlejší účinky a není toxická.

hluchavka bílá)

Hluchavka bílá je trvalka s oddenkem, do 40 cm vysoká; listy vejčité, hrubě pilovité; koruna bílá, 20 - 25 mm dlouhá, horní pysk přilbovitý, korunní trubka prohnutá, prašníky modročerné, pyl světle žlutý. Rumiště, skládky, lemy zdí, zanedbané zahrady.

Léčivé účinky : Sbíranou částí je květ (Flos lamii albi), pro koupele je možno využít i celou nať (Herba lamii albi). Květ se vytrhává za suchého počasí v květnu až září a suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo uměle při teplotách do 40 °C. Usušená droga snadno vlhne a hnědne, čímž se stává nepoužitelnou.

Hluchavka snižuje místní dráždivost a působí jako mírně svíravý prostředek. Saponiny usnadňují uvolňování hlenů, droga má také účinky protizánětlivé, močopudné, uklidňující, vytváří ochranný povlak na sliznicích dýchacího a trávicího ústrojí. Hlavní oblastí použití je dle J.A.Zentricha gynekologie, neb pomáhá při bílém výtoku a nepravidelné menstruaci a zároveň zklidňuje, což je při těchto obtížích důležité. Hluchavka také upravuje střevní činnost a ve směsi s kopřivou působí jako antiastmatikum.

Vnější použití : Sedací koupel z celé rostliny napomáhá při svrašťování ledvin a při křečovitých bolestech dělohy. Při vředech a křečových žilách se osvědčila náplast z vyvařené nati. Kombinací pití hluchavkového vývaru a Vnějších obkladů lze příznivě ovlivnit některá onemocnění sleziny.

Nálev se připravuje z jedné čajové lžičky drogy přelité 200 ml vroucí vody. Na sedací koupel se použije 20 až 30 celých rostlin, z nichž se připraví 3 l nálevu, který se vlije do koupele.

Máta peprná)

Máta peprná je druh vzniklý zkřížením máty vodní (Mentha aquatica) a máty klasnaté (Mentha spicata).

Léčivé účinky : : Sbírají se listy (Folium menthae piperitae) nebo kvetoucí nať (Herba menthae piperitae) několikrát do roka vždy před rozkvětem. Droga se suší ve stínu co možná nejrychleji (při pomalém sušení hnědne) nebo za umělých teplot do 35 °C (při vyšších teplotách může docházet ke ztrátě silice).

Máta peprná odstraňuje křeče a to zvláště v trávícím ústrojí, povzbuzuje vylučování trávících šťáv, působí protizánětlivě a svíravě. Dle J.A.Zentricha je vhodné ji použít i při nadýmání, podporuje funkci jater, snižuje bolestivost při nemocích trávícího ústrojí, příznivě ovlivňuje činnost slinivky břišní a žlučníku, mírně snižuje krevní tlak, inhalace jejích par je výborným prostředkem při zánětlivých chorobách dýchacích cest. Preventivně lze máty použít zejména u chorob žlučníkových a jaterních. V arabských zemích je oblíbený povzbuzující zelený čas s příměsí asi 5% máty peprné (u nás se prodává pod názvem Tuareg).

Vnější použití:: Zevně lze máty použít v koupeli při nervových onemocněních, revmatismu a při kožních vyrážkách. Je-li podávána samostatně, připravuje se odvar z jedné až dvou kávových lžiček drogy na 200 ml vroucí vody, častěji je však podávána v kombinaci s dalšími bylinami. Máta by se nikdy neměla podávat dlouhodobě a v nadměrných dávkách. Zcela kontraindikována je u osob alergických na methol a u nemluvňat! Listí rozmačkané zahání bolení v hlavě; hojí také bodnutí včel neb vos. Utřené listí, přindáme-li k nosu, čistí a sílí mozek; působí dobře také při mdlobách. Přidá-li se k němu heřmánek, rozseká a svaří ve víně (půl litru s vodou smíšeného) v pytlíčku a lisuje-li se to pak, poslouží to za obklad pro rodičky (šestinedělky), zahánějíc bolesti, které časem následují porod.

dobromysl obecná)

Dobromysl obecná je vytrvalá, vlnatě chlupatá bylina, 25 až 90 cm dlouhá, lodyha načervenalá, dřevnatějící, výběžkatá. Listy řapíkaté, vejčité, celokrajné nebo mělce vroubkované, vstřícné. Květy drobné, růžové, jsou nahloučeny na vrcholu hlavní lodyhy do lichoklasů nebo hlávek s 5 až 25 jednotlivými květy. Koruna má trojcípý dolní pysk a vykrojený pysk horní. Kvete v července  až do září.

Léčivé účinky :  Silice v droze obsažená uvolňuje křeče při kašli, působí desinfekčně, usnadňuje odkašlávání, působí protizánětlivě na sliznice, upravuje trávení, zvyšuje vylučování žluče, uklidňuje. Dle J.A.Zentricha lze dobromyslu také použít při žaludečních a střevních chorobách (zánětech), při žaludečních neurózách (uklidňuje), jako mírné antidepresivum, při poruchách spánku, při epilepsii, dále droga podporuje jaterní činnost, reguluje menstruaci, snižuje revmatické bolesti, působí potopudně a močopudně, prohlubuje sílu srdečního stahu, takže ji lze jako pomocnou drogu použít při angíně pectoris či při srdeční ischemii, jako kloktadlo ji lze použít při zánětu dásní nebo při onemocněních krčních.

Vnější použití : Inhalace dobromyslových par se osvědčila při kašli a rýmě, ale i jako prostředek potlačující migrenózní bolesti hlavy.

Vnitřní použití : Obvykle se dávkuje 10 až 15 g drogy na 400 ml nálevu, který se rozdělí na 3 dávky a pije se před jídlem, užívá se zejména při úporném kašli a při onemocnění dýchacího ústrojí. Zevně se užívá k přípravě sílících koupelí (zejména u slabých dětí). Dobromysl nemá vedlejších účinků, takže se může podávat i dlouhodobě. Jak už název rostliny napovídá, droga příznivě působí na psychiku, čehož lze využít zejména v prevenci. Preventivně lze dobromysly také užívat při žaludečních neurózách a to nejlépe v kombinaci s meduňkou, třezalkou a hořcem nebo puškvorcem (v poměru 2:1:1:1/2) nebo zejména v zimním období je vhodné drogu přidávat do tzv. prsních čajů.

šalvěj lékařská

Šalvěj lékařská roste jako vytrvalý polokeř, vysoký 20 až 70 cm, silně aromatický. Lodyha přímá, obvykle nevětvená, olistěná, šedoplstnatá. Kvete od května až do července.

Léčivé účinky :  Sbírá se list (Folium salviae) a to krátce před květem (květen až červen) a za suchého počasí, u starších rostlin je možný i druhý sběr na podzim. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Někdy se sbírají celé stonky, ze kterých se až po usušení zdrhnou listy.

Působení šalvěje je velmi široké: snižuje pocení (zejména je-li nervového původu, jako např. při nočním pocení v klimaktériu nebo v pubertě), působí protizánětlivě, baktericidně, mírně močopudně, svíravě, má protihlístové účinky, snižuje sekreci žláz včetně sekrece mateřského mléka. Uplatňuje se v gynekologii a to zejména při potížích v počátku menstruace či v přechodu, antibiotických účinků se využívá při léčbě zánětů močových cest, bolestí v krku, při angíně, při gynekologických zánětech nebo zánětech zažívacího ústrojí.

Vnější použití : Zevně ji lze použít na špatně se hojící rány nebo jako kloktadlo při zánětu ústní dutiny, angíně nebo krvácení dásní.

Vnitřní použití : Za nejúčinnější formu aplikace je považována šalvějová tinktura, osvědčil se i šalvějový vinný nálev. Vzhledem k tomu, že protizánětlivé látky jsou špatně rozpustné ve vodě, bývá doporučován lihovodný roztok.

Protože thujon obsažený v silici je poměrně dosti toxický, není šalvěj vhodná k dlouhodobému podávání. Relativně neškodný by měl šalvějový odvar, z něhož toxická silice záhy vyprchá.

Mateřídouška obecná)

Mateřídouška je souborný název pro všechny naše domácí druhy a poddruhy, které jsou často proměnlivé a navzájem se kříží. Z velkého počtu forem jsou nejhojnější mateřídouška polejovitá = vejčitá (Thymus pulegioides L.), m. časná (T. praecox Opiz), m. Marschallova (T. marschellianus Willd.), dále m. pannonská (T. pannonicus All.), m. úzkolistá (T. serpyllum L. em. Mill.) aj.
Jsou to drobné, silně vonné vytrvalé byliny nebo polokeříky trsovitého vzrůstu s poléhavými nebo vystoupavými lodyhami, které naspodu často dřevnatějí.

Léčivé účinky : Pro léčebné účely se sbírá nať všech našich druhů, přestože obsahem silice se jednotlivé druhy dost liší. Od května do srpna se odstřihávají nebo sežínají vrchní nezdřevnatělé části kvetoucí nati. Po odstranění nežádoucích příměsí se rychle suší ve stínu na dobře větraných místech rozprostřená ve slabých vrstvách a při dosoušení se neobrací, aby listy neopadaly. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35 °C. Droga má příjemnou aromatickou vůni a kořenitou, nahořklou chuť. Její kvalitu snižují jinak zbarvené části a cizí příměsi.

Droga, případně extrakt z ní, se používají jako účinný prostředek proti kašli, dobře rozpouštějící hleny, jako desinficiens trávicího traktu s protikřečovým, protinadýmavým a protihlístovým účinkem, má baktericidní účinky a třísloviny v droze obsažené (až 7 %) mírní průjem. Údajně má droga i uklidňující účinky.

Vnější použití : K vnějšímu použití se používá buď zápar nebo spařená nať v sáčku.

Zevně se dále používá k obkladům na zánětlivá onemocnění pokožky, jako kloktadlo s dezodoračním a dezinfekčním účinkem, při zánětech dutiny ústní, k posilujícím koupelím a při revmatismu. Izolovaná silice je součástí různých mastí prokrvující pokožku.

Vnitřní použití : Při žaludečních kolikách a nadýmání se doporučuje několikrát denně zápar z 1 - 2 čajových lžiček drogy, které se přelijí šálkem vroucí vody a nechají 10 minut vyluhovat, načež se zcedí. Proti kašli je možno použít směs ze stejných dílů nati mateřídoušky, kořene prvosenky a listu podběle (zápar ze dvou čajových lžiček směsi na šálek třikrát denně), je možno použít i směs s květem divizny.

rozmarýn lékařský)

Rozmarýn lékařský je stálezelený, až 2 m vysoký, výrazně vonící polokeř. Rozmarýna vyžaduje teplé a celoročně velmi slunné stanoviště, půda by měla být lehká, písčitá, dobře propustná a jen velmi mírně vlhká, přemokření může způsobit hnilobu kořenů a odumření celé rostliny. Během léta je možné rostlinu pěstovat venku, protože ale nesnáší teploty pod bodem mrazu (zejména v kombinaci s vlhkem), je nutné ji na zimu přenést domů nebo do chladnějšího skleníku (optimální teplota během zimního období je okolo 10 °C a neměla by poklesnout pod 5 °C). Množí se buď semeny, která se vysévají na jaře, nebo stonkovými řízky, jež se zapichují do písčité půdy.

Léčivé účinky : Rozmarýna zvyšuje prokrvení trávícího systému, uvolňuje jeho hladké svalstvo a zvyšuje tvorbu trávících šťáv a žluče, celkově tedy zlepšuje trávení. Vedle toho snižuje pocit únavy a uklidňuje, působí mírně močopudně, zvyšuje extrémně nízký tlak, zlepšuje krevní oběh, snižuje pocit chladu v končetinách, působí desinfekčně, pomáhá při zahlenění plic a při rýmě, snižuje bolest při revmatismu a dně a protože zvyšuje prokrvení malé pánve, může napomoci i otěhotnění. Vzhledem k tomu, že v rozmarýně a jejích silicích jsou přítomny silné antioxydanty, působí pravděpodobně i výrazně v prevenci nádorových onemocnění.
Vnější použití : Pro vnější použití se připravuje poněkud koncentrovanější výluh, jež se přidává např. do koupelí (při revmatismu, ale i na špatně se hojící rány nebo "jen" jako relaxační koupel) nebo se připravuje mast. Inhalace rozmarýnových par (nejlépe s přídavkem yzopu) může napomoci při senné rýmě (10 g rozmarýnu se dá do 1 l studené vody, přivede se k varu, odstaví se, luhuje se 10 minut a inhaluje se několikrát denně). Rozmarýnový líh se používá pro lepší prokrvení pokožky, při bolestech svalů, revmatismu nebo artritidě. Kloktání rozmarýny údajně odstraní zápach z úst.

 Protože droga působí poměrně razantně, neměly by být nikdy překračovány doporučené dávky (při silném předávkování může vyvolat i stavy opojení a křeče). Zcela kontraindikována pak je pro kojící a zejména těhotné ženy (rozmarýna působí na dělohu!) a pro osoby, které prodělaly zánětlivé onemocnění ledvin nebo jater.

 Vnitřní použití : Vnitřně se podává nejčastěji ve formě nálevu, případně macerátu (v tomto případě se droga luhuje 6 hodin), bere se obvykle jen 1x denně, nejlépe ráno. Pro zvýšení krevního tlaku se osvědčilo zejména rozmarýnové víno (75 g drogy se maceruje 8 dní v 1 l bílého vína), jehož muži pijí cca 50 ml denně, ženy asi polovic.

yzop lékařský)

Yzop lékařský roste jako vytrvalý, 20 až 100 cm vysoký polokeř. Kvete července do září.

Léčivé účinky :  Sbírá se kvetoucí nať (Herba hyssopi), nejlépe na počátku květu, sběr lze provádět 1x až 3x ročně odřezáváním stonků asi 10 cm nad zemí. Droga se suší ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Yzop se užívá zejména při léčbě průdušek (zahlenění, kašel, bronchiální zánět, astma apod.), kde působí desinfekčně až antibioticky a podobně působí i na močové ústrojí. Příznivě působí i v oblasti trávicího traktu, účinný je při zánětech, dyspeptických potížích spojených s nadýmáním či chronickém střevním kataru. Působí jako mírné tonikum, stimuluje organismus, čehož lze výhodně využít zejména při léčbě starších osob. Za studena podávaný zabraňuje pocení (hlavně nočnímu a klimakterickému).

Vnější použití : Nebo se užívá ve formě kloktadla např. při zánětu hrtanu či mandlí.

Vnitřní použití: Podává se nejčastěji ve formě nálevu nebo odvaru (2 čajové lžičky drogy se ve 1/4 l vody přivedou k varu a nechají se 5 minut luhovat, pije se 2x denně) Yzopový sirup se osvědčil při zahlenění a na podporu vykašlávání. Yzopové víno údajně působí jako afrodisiakum (75 g drogy se 8 dní luhuje v 1 l bílého vína, pije se pak večer před spaním po 125 ml a před pohlavním stykem se rychle vypije 1/4 l tohoto vína).

Meduňka lékařská

Meduňka lékařská je vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina, vonící po citrónu. Kvete od června až do srpna.

Léčivé účinky: Sbírá se list (Folium melissae), častěji nať (Herba melissae). Listy i nať se sbírají těšně před rozkvětem, nejlépe za suchého a chladnějšího počasí (v horkých dnech se obsah silic snižuje). Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C. Nedoporučuje se užívat drogy starší než 1 rok, neboť časem se snižuje obsah silic. Působí zejména jako uklidňující prostředek, nejvíce v oblasti trávícího traktu (žaludeční neurózy) a srdce (srdeční neurózy, bušení srdce apod.), zvyšuje sekreci žluče, zabraňuje tvorbě plynů, zpomaluje tep, mírně snižuje krevní tlak. Podle J.A. Zentricha rovněž posiluje centrální nervový systém, působí sedativně, uvolňuje křeče a napětí svalstva, lze ji použít u lehčích forem neurastenií, depresí, proti migréně, u alergií nervového původu (např. astma vyvolané stresem), pomáhá při bolestech břicha, při nadýmání, při infekčních průjmových chorobách, při bolestivé menstruaci i v klimakteriu.

Vnější použití : Meduňky lze použít na revmatické opuchliny, pohmožděniny a krevní podlitiny, u kojících žen při nebezpečí ztvrdnutí mléka v prsech.

Vnitřní použití : Nálev se obvykle připravuje z jedné čajové lžičky drogy na šálek vroucí vody - denně se pijí 2 až 3 šálky.

Jablečník obecný

Jablečník obecný je vytrvalá, 30 až 70 cm vysoká bylina. Kvete od července až do října.

Léčivé účinky :  Sbírá se nať (Herba marrubii albi), jejíž nezdřevnatělé části se odřezávají na počátku květu. Suší se v tenkých vrstvách ve stínu, při umělém sušení nesmí teplota překročit 35 °C. Droga obsahuje hořčiny, z nichž nejdůležitější je marrubiin, asi 7 % tříslovin, dále silice, saponiny, pryskyřice, sliz, tanin, cholin, lipidy a další látky.Užití jablečníku v léčitelství je velmi rozmanité a téměř univerzální: Působí příznivě na dýchací cesty (při zahlenění, chronickém zánětu průdušek, kašli - zde všude blahodárně působí přítomný marrubiin), při srdečních neurózách (arytmie, zrychlený a nepravidelný tep), na trávicí ústrojí (podporuje trávení, má mírně projímavé účinky, působí svíravě a proti nadýmání), při chorobách žlučníku (ovlivňuje tvorbu žluči) a vedle toho i podporuje činnost jater a sleziny a pravděpodobně i rozšiřuje cévy, čehož lze využít při léčbě vysokého krevního tlaku.

Vnější použití : Používá se  ve formě obkladů nebo koupelí se jablečníku užívá na špatně se hojící či hnisající rány (má protizánětlivé účinky).

Vnitřní použití : Vnitřně se podává nejčastěji ve formě nálevu (2 čajové lžičky drogy se vsypou do 1/4 l vroucí vody, luhuje se asi 5 minut a pijí se 3 šálky denně.).

Šišák bajkalský

Šišák bajkalský je nízká trvalka, která dorůstá do výšky 15 až 30 cm. Šišák kvete koncem léta a na podzim nápadně modrými květy, které jsou uspořádány do koncových jednostranných hroznů.

Léčivé účinky :: Šišák bajkalský patří v oblasti svého původního rozšíření mezi prastaré léčivé rostliny. Jeho používání ve fytoterapii dokazuje zmínka v Shen Nongově kánonu léčivých rostlin, který je datován do období dynastie Han (25–220 po Kr.). V tradiční čínské medicíně je šišák bajkalský součástí tzv. san chuang zhe she ye – směsi “tří žlutých bylin”, kde je kombinován s Coptis chinensisPhellodendron amurense.

Užití kořene šišáku bajkalského ve fytoterapii je velice široké. Šišák bajkalský se používá jako prostředek snižující tlak při hypertenzi. Působí také jako sedativum při funkčních poruchách nervové soustavy, při nespavosti. Šišák bajkalský slouží při odstraňování subjektivních symptomů, jako jsou bolesti hlavy, šum v hlavě, bolesti v oblasti srdce apod. Tradiční čínská medicína si cení šišáku bajkalského jako prostředku proti krvácení z nosu a vnitřnímu krvácení, ovlivňuje vysoký krevní tlak. Léčí záněty v krku, onemocnění ledvin, záškrt, spálu a hepatitidu. Používá se také při vysokých horečkách, kašli, zvracení a silné menstruaci.

Vnitřní použití : : Denní dávka drogy pro přípravu odvaru je 6 až 15 g. Lihový extrakt (60 až 80 g drogy na 1 litr 40procentního lihu) se užívá 4krát denně 1 polévkovou lžíci po dobu šesti týdnů.

řebříček obecný

Řebříček obecný je vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina. Kvete od června až do října.   

Léčivé účinky : Sbírá se květ nebo nať. lodyh, suší se ve svazcích zavěšených na šňůrách opět při teplotě do 35 °C. Droga uvolňuje křeče, povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv, utišuje kašel, kladně působí na krevní oběh. Zvláštní uplatnění nachází zejména v ženském lékařství neboť tlumí krvácení a potlačuje křečovité bolesti při menstruaci. Řebříček dále podporuje chuť k jídlu, působí močopudně, žlučopudně, desinfekčně, antiskleroticky, antiastmaticky, mírně snižuje krevní tlak, tlumí krvácivost, osvědčil se i při pomočování.

Vnější použití : Vně se používá ve formě výplachů nebo koupelí se osvědčil na špatně se hojící rány, kožní defekty, špatně prokrvenou pokožku, hemeroidy či na záněty ústní dutiny.

Vnitřní použití : Řebříček se obvykle připravuje ve formě nálevu, který se podává 2x až 3x denně po 150 ml (asi z 5 g drogy). Pro vnější použití se připravuje přibližně ve dvounásobné koncentraci.

Upozornění: Působení drogy je poměrně silné, při dlouhodobém užívání nebo při předávkování se mohou objevit závratě, omámení a bolesti hlavy způsobené v silici obsaženým thujonem, jenž je toxický a vyvolává nervové poruchy. Těhotné a kojící ženy sice mohou řebříček užívat, ale raději v menších dávkách (max. asi 125 ml čaje denně). Šťáva z řebříčku může navíc u citlivých osob vyvolat záněty kůže, je-li potřísněné místo vystaveno světlu.

Arnica montana

Arnika asi 60 cm vysoká; lodyha nevětvená nebo nahoře chudě větvená; listy v přízemní růžici, podlouhle vejčité, lodyžní listy vstřícné,  celokrajné; žluté úbory až 8 cm v průměru; nažky s chmýrem. Roste na ladech v krajinách hornatých, na lukách; má tlustý kořen vytrvalý, lodyhu 1½ st. vysokou, na konci téže pěkný, velký žlutý květ.

Léčivé účinky: Bylina má v sobě pryskyřice a oleje chutnající hořce; působí zvláště na ústrojí zažívací. Na kůži způsobí květy čerstvé svrbění a pálení. Kořen má podobný účinek. Užívá se zvláště v horké nemoci a v zimnici; též proti vodnatelnosti a plicním chorobám; jindy též se jí užívalo proti úplavici, křečím, krvotokům, hostci a j.  Hodí se výborně proti ochrnutí, zhmožděnině a mrtvici.

Vnější použití : Pro vnější použití se dává květ svařený neb listí k zahřívání při ochrnutí neb otřesení; také tinktura se v takovém případě potřebuje.

Prha zrychluje vsání krve, a proto se upotřebí vůbec proti krvácení. U

pelyněk černobýl

Pelyněk černobýl je vytrvalá, stříbřitě šedoplstnatá, 50 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha hranatá, větvená, obvykle červeně naběhlá.

Léčivé účinky: : Sbírá se kvetoucí nať (Herba artemisiae) odřezáváním horních částí rostlin v délce asi 25 cm, někdy se sbírají jen listy, zcela ojediněle se sbírá i kořen (na jaře nebo na podzim). Nať se suší rychle ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C.

Pelyněk černobýl podporuje trávicí činnost (bere se proto např. při nechutenství), tlumí křeče a to zejména střevní, zmírňuje menstruační bolesti, osvědčil se při nemocech žlučníku a pomáhá i při dýchacích potížích (chronický zánět průdušek).

Vnitřní použití : Obvykle se podává ve formě nálevu (1 lžička drogy na 1/4 l vroucí vody, podává se 1x až 3x denně), kořen se podává ve formě prášku. Vzhledem k tomu, že pelyněk černobýl je drogou mírně jedovatou, neměl by se nikdy užívat dlouhodobě (otrava se projevuje poklesem krevního tlaku, poruchami srdečního rytmu, případně poškozením nervového systému).

pelyněk pravý

Pelyněk pravý je vytrvalá, plstnatě chlupatá, 50 až 150 cm vysoká bylina výrazně hořké chuti.

Léčivé účinky :  Sbírá se kvetoucí nať odřezáváním asi 5 až 10 cm nad zdřevnatělou částí lodyhy, kvalitnější drogou je však pouze list sdrhnutý společně s květem. Suší se rychle ve stínu nejlépe zavěšen ve svazcích (v případě natě) nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Droga má výrazně hořkou, až odpornou chuť (ostatně latinské druhové jméno je odvozeno od řeckého slova apsinthion, což v překladu znamená "to, co se nedá pít" - od stejného základu je mimochodem odvozeno i slovo abstinence).

 Vnitřní použití : Pelyněk mohutně podporuje tvorbu žaludečních šťáv, působí dezinfekčně, tlumí křeče, premenstruační napětí i menstruační bolesti, působí na činnost žlučníku a jater. Užívá se nejčastěji při nechutenství, zvracení, střevních kolikách, průjmu, při nedostatku žaludečních šťáv a při žlučníkových poruchách.
Obvykle se podává ve formě nálevu, který je však nutno pečlivě dávkovat: Jednorázová dávka by neměla překročit 1 g drogy, denní dávka by neměla být vyšší než 3 g. Vzhledem k tomu, že některé látky se z pelyňku jen obtížně luhují do vody, je účinnější formou tinktura nebo pelyňkové víno či likér.
POZOR: Předávkování pelyňkem může vyvolat otravy, při kterých může dojít k poškození nervové soustavy, jež se projevuje křečemi, stavy opojení, v těžších případech i bezvědomím, ochrnutím a postupnou ztrátou inteligence. Lehčí otravy se projevují ošklivostí, dávením a bolestmi hlavy. Pelyněk by rovněž neměly užívat kojící a těhotné ženy (ve větších dávkách může vyvolat potrat).

 

čekanka obecná

Vytrvalá, mléčící bylina i přes 1 m vysoká, která v prvním roce vyhání růžici listů, stonek vyrůstá obvykle až v roce druhém. Stonek větvený, zprohýbaný, poměrně slabý, ale tuhý, přízemní listy kracovité, horní lodyžní podlouhle kopinaté, slabě chobotnatě zubaté. Květy asi 3 až 4 cm v průměru, modré, vzácně růžové nebo bílé. Kvete od července do října.

Léčivé účinky : Sbírá se kořen, někdy i nať  nebo list (oboje nejlépe před rozkvětem) nebo květ, jenž je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí v odpoledních hodinách. Droga obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (15 až 20%, podle některých zdrojů i 40% - inulin je hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené vodě, ale dobře ve vodě teplé, který se používá jako výživa pro diabetiky, k získávání ovocného cukru a jako diagnostická pomůcka při měření činnosti ledvin), silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek.

Droga povzbuzuje chuť k jídlu, působí mírně projímavě, močopudně a žlučopudně, má vliv na látkovou výměnu, užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest, při ledvinových kaméncích, při nechutenství, zácpě. Dle J.A.Zentricha dále léčí záněty zažívacího ústrojí, zlepšuje činnost srdce, příznivě působí na funkci jater a žlučníku.

Vnější využití: Vně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby. Vnitřní použití: Lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml a to 2x až 3x denně. Droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou.

Kosmetické použití : Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů.

Heřmánek pravý

Heřmánek pravý je 15 až 50 cm vysoká, přímá, jednoletá rostlina, příjemně aromaticky vonící.

Léčivé účinky :  Obsahuje modré silice (asi 1,5%, u pěstovaných forem až 3%) s hlavní složkou chamazulenem a dále bisabolol, farnesen, hořčiny, flavonové glykosidy, kumarinové látky, cholin, sliz, apigenin, který má protikřečové účinky, a další účinné látky.

Sbíranou částí je květ, který se sbírá za suchého počasí 3 až 5 dní po rozkvětu (ještě před plným květem), přičemž květní stopka by neměla být delší než 2 cm. Suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C.

Léčivé účinky : Droga zejména uvolňuje křeče, působí protizánětlivě, dezinfekčně a potopudně. Dle J.A.Zentricha také příznivě působí při léčbě zánětů trávícího ústrojí, proti peptickému vředu, při nadýmání, ničí jedovaté produkty látkové výměny mikroorganismů jako jsou streptokoky nebo stafylokoky, je vhodná při angíně či zánětech v dutině ústní nebo hrtanu (jako kloktadlo). Preventivně lze dále heřmánku požít při potížích s trávením a stolicí (zácpy, průjmy), kdy se pije 2x denně nalačno heřmánkový čaj a k tomu se bere 1 až 2 lžičky mléčného cukru - není-li přítomno závažnější onemocnění, dokáže tato kůra během 3 až 4 týdnů napravit zcela střevní flóru.

Vnitřní použití : Obvykle se heřmánek bere formou nálevu, který se připravuje ze dvou čajových lžiček drogy na 200 ml vroucí vody.

Vnější použití : Při inhalaci se 1 polévková lžíce drogy vaří asi v 200 ml vody a pod přikrývkou se vdechuje 10 minut.

Protizánětlivého účinku chamazulenu (azulénů) se využívá při léčbě popálenin či při poškození kůže radiovým nebo rentgenovým zářením, neboť tato látka urychluje hojení, snižuje bolest a eliminuje tvoření jizev

Obklady či koupele z heřmánku lze použít i při dalších zánětlivých onemocněních, jako jsou např. hemeroidy. Heřmánku se hojně využívá i v kosmetice, masti s chamazulénem urychlují hojení a zamezují tvorbu jizev, koupele se užívají při ošetření vlasové pokožky a zesvětlení vlasů, extrakty z heřmánku bývají v pleťových maskách nebo ústních vodách.

smetanka lékařská

Smetanka lékařská je vytrvalá, až 50 cm vysoká mléčící bylina. Lodyha bez listů, lysá a ronící mléko, které zanechává na kůži hnědé skvrny. Listy v přízemní růžici velmi variabilní (laločnaté, zubaté, peřenoklané). Květy v jednotlivých úborech na dutých stvolech, jen jazykovité květy, žluté, zákrovní listeny nazpět ohnuté. Kořen kůlový, dlouhý a tlustý. Kvete od dubna až do září.

Kořen pampelišky obsahuje hořčiny, v mladých listech je obsaženo navíc značné množství vitaminu C a kyselina křemičitá, v květech jsou přítomny flavonoidy, karotenoidy, silice aj. Obsah inulínu je největší na podzim, obsah taraxacinu v červenci a září.

Sbírá se kořen, někdy list nebo nať s kořenem, velmi zřídka i květní úbory. Kořen se sbírá na jaře před rozkvětem (březen, duben), po omytí se rychle suší ve stínu nebo i na slunci, případně za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Nedostatečně usušený kořen snadno plesniví, naopak suché kořeny bývají napadány červy nebo myšmi (proto skladovat v dobře uzavřených nádobách).

Léčivé účinky: Droga povzbuzuje trávící orgány, působí mírně močopudně a žlučopudně a celkově je považována za posilňující prostředek s příznivým účinkem na metabolismus. Dle J.A.Zentricha příznivě ovlivňuje funkce jater, žaludku, slinivky, střev, ledvin i krvetvorných orgánů. Dále ji lze použít při léčbě močových kamenů, napomáhá při cukrovce (snižuje hladinu krevního cukru), při chronické únavě, při opuchlých lymfatických žlázách, při zvětšení sleziny, působí proti degeneraci kostí a chrupavek, pomáhá vyvolat menstruaci. Doporučuje se i při zánětu močových cest, žloutence, horečnatém střevním zánětu nebo zánětu žaludeční sliznice, při zácpě.

Vnitřní použití: Užívá se obvykle ve formě odvaru, který se připravuje z jedné čajové lžičky kořenové drogy na 100 ml vody, vaří se asi 1 minutu, pije se 2x až 4x denně po 200 ml. Lze podávat i ve formě čerstvé šťávy z kořenů, podává se 4x denně po 1 až 2 čajových lžičkách.

Vnější použití: Vně se někdy užívá proti nežidům či na hemeroidy.V Antice byla šťáva z pampelišek užívána jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, jejím mlékem se léčily záněty očí. Avicenna léčil čerstvou šťávou vodnatelnost a překrvení jater.

Další užití: Mladé listy, které ještě neobsahují mléko, lze použít jako jarní salát se značným množstvím vitamínu C, který je vhodný zejména pro diabetiky (obsah inulínu). Pražené kořeny lze použít jako náhražku kávy stejně jako kořeny čekanky. Z rozkvetlých úborů se může připravovat pampeliškové víno nebo pampeliškový med.

podběl lékařský

Podběl lékařský je  vytrvalá bylina s dlouhými a dužnatými plazivými oddenky, ze kterých vyrůstají pupeny dvojího typu. Z květních pupenů vyrůstají časně z jara, někdy již koncem února , ale zpravidla v březnu a dubnu, přímé šupinaté stonky, zakončené úborem zlatožlutých květů.

Léčivé účinky: Drogy jsou součástí čajových směsí, používaných jako pomocný lék při chorobách dýchacích cest (záněty ústní dutiny, nosohltanu, bronchitida, angíny, chrapot, astma apod.) k usnadnění odkašlávání.

Podběl byl znám již antickým lékařům, od nichž pochází i latinský rodový název Tussilago (tussis = kašel, ago = ženu, odháním), vyjadřující jeho příznivý účinek při kašli, zejména suchém, neboť vytváří na sliznici ochranný slizový povlak. Druhové jméno farfara je odvozeno od latinského far (= mouka) a ferre (= nésti) a vyjadřuje moučnatě bělavé zbarvení spodní strany listů, tvořené vlnitými chlupy, které se snadno drolí. Droga se používá i jako mírný močopudný a protiprůjmový prostředek, Zevní použití : Zevně se využívají jeho protizánětlivé účinky k obkladům při zánětech žil, arthritidách a špatně se hojících ranách, kdy urychluje hojení.

měsíček lékařský

Měsíček lékařský je jednoletá nebo dvouletá, přibližně 50 cm vysoká bylina. Kvete od června  až do září.

Léčivé účinky : Měsíček obsahuje silici, karotenoidy, triterpenové saponiny, flavonoidy, flavonoidové glykosidy, kyselinu salicylovou, vitamín C, sliz, seskviterpen calendin a hořčinu calenden.

Měsíček zvyšuje sekreci žluče, potlačuje růst baktérií, urychluje hojení hnisavých a špatně se hojících ran doprovázených záněty, užívá se proti plísním a proti bércovým vředům. Dle J.A.Zentricha dále příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, pozitivně působí proti infekčním chorobám, napomáhá při léčbě astmatu, kašli, bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí vnitřní záněty (peptické vředy, záněty žaludku a střev), zlepšuje činnost srdce při mírném poklesu krevního tlaku, působí antibioticky a mírně sedativně, podle některých prací i omezuje růst nádorového bujení (zejména dělohy, prsu a zažívacího ústrojí).

Vnější využití : Zevně lze měsíčku ve formě obkladu použít na takřka jakékoliv rány včetně zánětů očních a ušních, osvědčily se zábaly čerstvé, naklepané byliny na křečové žíly, které se aplikují na noc. Jako kloktadlo se může použít při afekcích v dutině ústní.

Vnitřní využití : Odvar se obvykle připravuje z jedné čajové lžičky drogy na 100 až 150 ml vody, která se krátce povaří - užívá se 2x až 3x denně. Při Vnějším použití se užívají obklady z pomletých celých čerstvých rostlin bez kořene nebo se připravuje měsíčková mast.

Kosmetické využití :Měsíček se uplatňuje i v kosmetice, odvar z jeho květů zjemňuje pleť a činí ji vláčnou.

LNICE OBECNÁ

Lnice obecná je vytrvalá, 20 až 90 cm vysoká bylina.

Léčivé účinky : : Sbíranou částí je kvetoucí nať, která se sbírá od června do září seřezáváním asi 10 až 20 cm od země (nesmí být zdřevnatělá). Suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C. Droga si musí zachovat původní zbarvení, při pomalém sušení tmavne.

Droga působí protizánětlivě, projímavě, močopudně, snižuje křehkost cév, tlumí bolesti při průjmech i kolikách nejrůznějšího původu (např. žlučníkové či ledvinové kameny). Lnice je možno použít u léčby chronické zácpy, u jaterních a žlučníkových poruch spojených se zácpou, protizánětlivého působení lze využít při léčbě hemeroidů, zánětu spojivek nebo oční rohovky, při žloutence, při zánětu močových cest nebo při léčbě peptického vředu.

Zevní použití : Zevně lze drogu použít ke gynekologickým výplachům nebo ve formě obkladů na bércové vředy, hemeroidy, infikované kožní defekty, při praskání cév nebo na oční záněty.

Nálev se připravuje z asi 2 g (1 až 1,5 čajové lžičky) drogy na sklenku vody, při Vnější použití : Vnějším použití se nejčastěji připravuje svařením 20 g drogy v 0,5 l mléka kašovitý obklad.

divizna velkokvětá

Divizna velkokvětá je dvouletá, hustě plstnatá, až 2,5 m vysoká bylina, jež v prvním roce vyhání jen růžici přízemních listů, kvete až v roce druhém. Listy v přízemní růžici podlouhle vejčité až eliptické, takřka přisedlé, až 40 cm dlouhé. Lodyžní listy vejčité, na bázi sbíhavé často až k dalšímu listu, takže lodyha je křídlatá. Květy v hustém lichoklasu nahloučeny v 3 až 9květých svazečcích, koruna kolovitá, 30 až 55 mm v průměru, korunní lístky žluté, nitky horních tyčinek chlupaté, 2 dolní nitky lysé s prašníky 1x až 2x kratšími než nitky. Kvete v července  až do září.

Léčivé účinky :  Sbíranou částí je květ, někdy jsou užívány i listy nebo kořen. Květ (s tyčinkami, ale bez kalicha) se sbírá postupně podle rozkvětu za suchého počasí od května do září a suší se co možná nejrychleji (nejlépe během jednoho dne) ve stínu nebo při umělém sušení za teploty do 60 °C. Květ se užívá zejména při zánětlivých chorobách průdušek spojených s kašlem a při bronchiálním astmatu (usnadňuje odkašlávání). Látky v droze obsažené se vzájemně doplňují: Sliz vytváří na sliznici horních cest dýchacích ochranný povlak a chrání ji tak před drážděním a vysycháním, saponiny a flavonoidy zvyšují bronchiální sekreci a napomáhají tím rozpouštění hlenů. Mimo to má i účinky protizánětlivé, uvolňuje křeče a působí močopudně. Dle J.A. Zentricha lze drogu použít i při zánětlivých chorobách žaludku a střev.

Vnitřní použití : Květ smíchán s listem v poměru 1,5:2 podáván ve formě nálevu působí jako mírné projímadlo. Čaj z květů léčí poruchy činnosti sleziny a jater a reguluje menstruační cyklus. Při průduškových onemocněních je vhodné diviznu kombinovat s dalšími drogami, jako je např. bazalka, yzop, lípa, bez, sléz nebo tymián.

Vnější použití : Naklepané listy divizny bývají užívány jako obklady při otocích a vředech. Kořen divizny působí močopudně. Obklady z květů bývají užívány při léčbě bércových vředů.

Česnek medvědí

Česnek medvědí ke je vytrvalá, 20 - 50 cm vysoká bylina; koncem jara mizí. Podzemní cibule je 20 - 60 mm dlouhá, s bílými nebo nažloutlými průsvitnými šupinami. Kvete v dubnu až červnu.

Léčivé účinky : Užívá se jako antibiotikum, silný protihnilobný prostředek, mírné projímadlo, močopudný prostředek a jako prostředek pro očištění a prokrvování. Droga výrazně snižuje krevní tlak. Lidově se často používala jako prostředek pro vyhánění hlístů. Velmi často se dodnes užívá “k čištění krve” a lze říci, že skutečně úspěšně vylepšuje krevní obraz. Jelikož již samotné výpary dráždí nosní sliznici, oči i sliznice zažívacího traktu, užívá se výhradně tinktura.

JMELÍ BÍLÉ

Jmelí není jen známým symbolem vánoc, je i mocnou léčivou rostlinou. Každý kdo má vysoký krevní tlak má nyní výbornou možnost se předzásobit.

Jmelí roste poloparaziticky na větvích listnatých i jehličnatých stromů. Vysoko v korunách stromů vytváří kulovité keříky, z nichž některé jsou samčí a některé samičí – jmelí je rostlina dvoudomá. Má charakteristické větvení, tuhé listy, nevýrazné květy a bílé plody, po narušení lepkavé. Jmelí je hojné.

Léčivé účinky : :Snižuje krevní tlak (první pokles tlaku nejdříve po týdnu, užívá se ve formě 6týdenní kúry) působí močopudně, snižuje některé bolesti hlavy a závratě. Má antisklerotické a kardiosedativní působení, staví krvácení, reguluje vylučování žluči, působí na slinivku. Příznivě působí na návaly v klimakteriu, má i protirevmatickou aktivitu a reguluje nadměrnou činnost štítné žlázy.

Vnitřní použití : Při senné rýmě se kombinuje pitná kúra s výplachy nosu osoleným macerátem nebo šňupáním prášku. Pomáhá při pomočování dospělých, bílém výtoku a je známá i kancerostatická aktivita.

Účinné látky ve jmelí jsou termolabilní, proto se užívá ve formě prášku, 5x denně (maximální denní dávka je 5 g, většinou postačí méně). Macerát podáváme 2x denně, doba macerace minimálně 4 hodiny, lépe více. Dále se aplikuje tinktura z čerstvých listů, 20-40 kapek 2-3x denně. Doporučené dávky je nutno dodržovat, jmelí má silné působení a při předávkování může nastat otrava.

Výtažek ze jmelí. Do litru 60-70% vínovice přidáme 200 g drobně rozsekaného listu jmelí. Uložíme při teplotě 25-30°C na 14 dní, občas protřepeme. Po dvou týdnech přecedíme, uložíme v chladnu a užíváme 15-20 kapek denně.

Použití, pokyny ke sběru, obsahové látky a recept podle J. A. Zentricha