Zdravé a chutné stravování s ovocem

07.05.2011 18:19

 

Jak se stravovat zdravě a chutně

Moderní laboratoře vyvíjejí spoustu přípravků, které jsou potravinovými doplňky, nikoliv léky, jak se tvrdí na příbalových letácích, a tak je jejich používání problematické. Člověk potřebuje jistotu. Možná, že víc, než cokoliv jiného. Ale neustále se měnící náhledy na léčiva a doplňky, které vidí v nejrůznějších reklamách, ho znejisťují. Stejně jako nestabilita ve všem, co je pro život důležité, protože se všechno velmi rychle mění a každá informace, která nabízí řešení nějakého problému, je už za krátkou dobu přežitá. Zdá se, že se dá o všem, co chrlí trh a média, s úspěchem pochybovat. A tak přicházíme o důležité znalosti pro náš individuální život, protože z takové záplavy rad a všelijakých nabízených možností si těžko vybereme to, co potřebujeme nutně k zahnání virózy, bolestí kolenou, kloubů, žaludku nebo srdce. Co jíst? Co pít? Čemu se vyhnout? Proč nikdo neroztřídí nabídky podle jejich významu a důležitosti pro lidský organismus a nenabídne je s veškerou vážností a odpovědností? Každý se snad má rozhodnout, bez bližších znalostí svého organismu, na základě internetových stránek či populárních publikací, když jedna popírá tvrzení druhé? A tak, při nejvyšší snaze si udržet zdraví, si ho můžeme vážně poškozovat (na základě nejnovějších výzkumů). Je třeba se učit střídmosti v jídle a přemýšlet nad tím, co je pro nás důležité v našem stravování.

Několik důležitých rad:

„Pravděpodobně vitamin C a antibiotika užívané spolu ještě více oslabují obranný systém.“(Radomír Růžička, Rudolf Sosík, Yingwu Wang: Tradiční čínská medicína v denním životě, ISBN 80–86606–06–6, vyd. Poznání, 2002, str. 76).
„Bez černý doslova expanzivním způsobem rozpráší škodlivé látky, které vznikají z nesprávné výživy, ale tělo je nestačí vyloučit, a tak se usazují v kloubech“ (tamtéž).
„Kdo jedl hliníkovými příbory, musí pít přesličkový čaj, jinak mu hrozí úbytek duševních schopností“. (tamtéž, str. 77)

Z toho je patrné, kolik znalostí by měl člověk obsáhnout, aby nedělal chyby a nezpůsoboval si problémy tím, že přehnanou péčí svůj organismus oslabuje.

Víme, že každý věk a každý stav má také svou potřebu a v každém věku je vhodná jiná strava. Pro starší lidi je vhodné jíst zeleninu, sezam, vlašské ořechy, nevhodná je bílá rýže, bílá mouka, rafinovaný cukr, sůl, káva, alkohol.

Naučila jsem se vařit hovězí polévku, díky své babičce, tak, že malé množství hovězího masa jsem vařila v jednom hrnci se spoustou zeleniny. Hovězí maso a vůbec všechna červená masa se hodí spíš pro zimní kuchyni. Vepřové maso, zase naopak, se má vařit s bylinkami, jako je zázvor, kardamon a hřebíček, nikoliv se zeleninou. Vepřové maso způsobuje trávicí potíže a toto uvedené koření je mírní. V chladném počasí je lépe vařit zeleninu vařenou. Zelenina pečená či dušená se zázvorem nebo skořicí posiluje žaludek a slezinu. Konečně, recepty na přípravu zeleniny, někdy taková koření doporučují.

A názor na pítí mléka?
„Žádný živočich (kromě domestikovaných a na mléko přinucených zvířat) s vy jímkou mláďat nepije mléko. Proto kravské mléko patří jen dětem.“ (Radomír Růžička, Rudolf Sosík, Yingwu Wang: Tradiční čínská medicína v denním životě, ISBN 80–86606–06–6, vyd. Poznání, 2002, str. 95).
Avšak, všeho s mírou a hlavně pozor na nadužívání koření. Je nutno dodržovat přesně receptury k přípravě jídel, které vycházejí ze zkušeností a tradic kuchyní. Při přípavě stravy je nutné dávat pozor, aby se potraviny nepřevařovaly. Proto se doporučuje pomalé pečení, které stejně jako grilování posiluje energii v potravě a je nejvhodnější v chladném počasí. Používání mikrovlnné trouby se příliš nedoporučuje z důvodu, že ničí energii v potravě. (tamtéž, str. 94).

V současné době patří makrobiotika k oborům, které se zabývají otázkami lidské dlouhověkosti, možnostmi prodlužování lidského života. Ale nejde o to, aby člověk žil dlouho, ale aby, pokud možno prožíval kvalitní život i ve stáří. Vychází z kulturní oblasti Dálného východu a Indie, kdy lidé, po skončení svých rodinných závazků, začínají prožívat období plného, duchovního a)Doporučuje se radikálně snížit spotřebu rafinovaných cukrů
Nesladit nápoje bílým řepným cukrem (náhrada med, melasa) a snížit spotřebu slazených nápojů vůbec. Omezit slazení obilných produktů, například z ovesných vloček. Omezit spotřebu moučníků, sladkostí, zákusků a sušenek. Nahradit bílé pečivo celozrnným chlebem.

Nenasycené mastné kyseliny jsou sloučeniny, které se nacházejí v tucích rostlinného původu. Jsou také obsaženy v rybím a drůbežím mase. Rozdělujeme je do dvou kategorií: na tuky, které obsahují nenasycené mastné kyseliny – olivový a arašídový olej a na tuky obsahující polynenasycené mastné kyseliny – kukuřičný, slunečnicový, řepkový a sojový olej. Polynenasycené mastné kyseliny musíme nezbytně načerpat z potravy, protože organismus není schopen si je vyrobit sám.

Použití tuku k přípravě jídel způsobuje, že potrava je chutnější a sytější. Ve srovnání se sacharidy však poskytují dvakrát tolik kalorií, proto můžeme sníst dvakrát více výrobku bohatých na sacharidy než obsahujících tuky. Pokud je to možné, vyberte si ty potraviny, které obsahují nenasycené tuky.

Nenasycené mastné kyseliny jsou sloučeniny, které se nacházejí v tucích rostlinného původu. Jsou také obsaženy v rybím a drůbežím mase. Rozdělujeme je do dvou kategorií: na tuky, které obsahují nenasycené mastné kyseliny – olivový a arašídový olej a na tuky obsahující polynenasycené mastné kyseliny – kukuřičný, slunečnicový, řepkový a sojový olej. Polynenasycené mastné kyseliny musíme nezbytně načerpat z potravy, protože organismus není schopen si je vyrobit sám.

Použití tuku k přípravě jídel způsobuje, že potrava je chutnější a sytější. Ve srovnání se sacharidy však poskytují dvakrát tolik kalorií, proto můžeme sníst dvakrát více výrobku bohatých na sacharidy než obsahujících tuky. Pokud je to možné, vyberte si ty potraviny, které obsahují nenasycené tuky.

Bílkoviny jsou makromolekulární sloučeny, které jsou složeny z tisíců jednotek chemických sloučenin – aminokyselin. Buňky je využívají jako stavivo pro tvorbu nových bílkovin. Ty jsou zase nezbytmé pro růst, regeneraci buněk a tkání, kostí, svalů, pojiva a výstelkové tkáně různých orgánů. Každá buňka vyrábí specifické bílkoviny geneticky kódované. Jsou mezi nimi i enzymy katalyzující chemické reakce vytvářející energii nezbytnou pro stahy svalů nebo jiné formy životní aktivity buněk.

Bílkoviny zase organismus získává z živočišných i z rostlinných výrobků. Bílkoviny dodávané organismu v produktech živočišného původu nazýváme „kompletní“, protože obsahují nezbytné aminokyseliny, které si není organismus schopen sám vyrobit. Zdrojem těchto bílkovin je: maso, drůbež, ryby, vejce, mléčné výrobky. Bílkoviny z produktů rostlinného původu pak nazýváme neúplné, protože neobsahují některé nezbytmé aminokyseliny. Proto jsou rostlinné bílkoviny využívány organismem jen částečně. Rostlinné bílkoviny z hrachu, fazolí, ořechů atd. můžeme kombinovat tak, že obdržíme zdroj kompletních bílkovin – například rýži s ořechy.

Vitamíny, vedle minerálních látek vlákniny, sacharidů, tuků a bílkovin, patří k šesti základním složkám potravy, nezbytným pro lidský organismus, Vitamíny vznikají z provitaminů což, jsou sloučeniny, které potraviny obsahují. Tyto látky se pak v těle aktivují a stávají se účinné pro organismus. Minerální prvky, stejně jako sacharidy, tuky, bílkoviny a vitaminy, jsou nutné pro vyváženou výživu a uchování zdraví. Veškeré minerální složky se účastní látkové výměny a mají vliv na správnou činnost a vývoj tkání v lidském těle.

Trávicí potíže někdy vyvolává vláknina, která je součástí struktury rostlin. Pro její stavbu ji nedokáží enzymy strávit, ale splňuje důležitou regulační funkci. Proto je třeba omezit potraviny s vysokým obsahem vlákniny, jako jsou luštěniny nebo tmavé pečivo, pokud se problémy objeví.

2. Oleje

Tato kapitola obsahuje stručný přehled olejů, které si můžeme koupit v supemarketech nebo specializovaných prodejnách na zdravou výživu a používat k přípravě pokrmů.

 

Slunečnicový olej

Za studena lisovaný slunečnicový olej se získává lisováním semínek slunečnice bez použití tepla a organických rozpouštědel. Olej neprochází žádnou rafinací a má výraznou slunečnicovou chuť a vůni. Olej je lisován ve Francii ze semínek vypěstovaných ve Francii podle zásad kontrolovaného ekologického zemědělství. Kvalita použitých semínek je velmi důležitá, protože rozhodujícím způsobem ovlivňuje kvalitu samotného oleje.
Typická chuť a vůně vynikne v těžších salátech s obilninami či luštěninami a vařených zeleninových jídlech. Hodí se i ke sladkým pokrmům, nepřekonatelný je s bramborami na loupačku. Olej je výborný ve studené kuchyni a je vhodný i k dušení s vodou a vaření. Nikdy na něm nesmažte! Výživové informace: Za studena lisovaný slunečnicový olej obsahuje 66% dvakrát nenasycených mastných kyselin (v podobě kyseliny linolové) a významné množství přírodního vitaminu E.

 

Olej z kukuřičných klíčků

Je velmi jemný, působí blahodárně na zažívací, čistící a nervový systém, zpevňuje cévy. Je bohatý na vitamíny, převážně B, C a E, podporuje tvorbu červených krvinek, je snadno stravitelný a vstřebatelný lidským organismem. Z hlediska trávení má velmi výhodné složení: 50–70 % podíl esenciálních mastných kyselin a minoritních látek typu sterolů a tokoferolů. Právě vysoký a jedinečný obsah antioxidačně působících tokoferolů dělá tento olej velice stabilním vůči oxidaci a tepelným vlivům při tepelném zpracování. Významným způsobem ochraňuje pokožku před vysycháním a působením vnějších vlivů nepříznivého počasí, chrání ji a vyživuje. Významně ovlivňuje pokles hladiny cholesterolu v krvi a působí na nervový systém. Vynikající na masáž kloubů a páteře. Je to jedinečný a nenahraditelný olej s příjemným aroma a chutí.

 

Slunečnicový olej s česnekem

Olej lisovaný za studena ze semen slunečnice ochucený česnekem. Je to jedinečný olej s příjemnou chutí a aroma česneku. Má protisráženlivý účinek a významně posiluje imunitu. Pravidelná konzumace je velmi prospěšná díky 92% podílu nenasycených mastných kyselin a vysokému obsahu vitamínů, především vitamínu E. Má vysoké dezinfekční schopnosti, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a krevní tlak. Zlepšuje elasticitu cév a chrání je před záněty a ucpáváním. Rozpouští vazký hlen při kašli, používá se při zánětech ledvin. Podporuje funkci jater a zmírňuje projevy stárnutí. Může se používat v malých dávkách samostatně.

 

Koprový olej

Používá se při zkvalitnění činnosti zažívacích orgánů, zejména žaludku. Podporuje trávení, zlepšuje chuť k jídlu. Upravuje funkci střev. Svojí jemností a specifickým aroma je nezaměnitelný s ostatními oleji. Díky látce karvon limenu, která je obsažena v silicích koprového semene, je za studena lisovaný olej vynikajícím podpůrným činitelem při léčbě nádorových onemocnění. Vysoký obsah ostatních příznivých látek, obsažených v oleji ze semen kopru povzbuzuje správnou činnost srdečního svalu. Příznivě se také projevuje užívání koprového oleje na činnost slinivky břišní. Celkově je olej ze semen kopru velmi posilujícím činitelem pro celkový zdravotní stav lidského organismu. Zvyšuje vitalitu a odolnost pro zvládnutí každodenních situací.

 

Olej z paprikových semínek

Olej lisovaný za studena ze semen papriky. Bohatý na vitamíny, především vitamín C. Podporuje funkci trávicího ústrojí, proto je vhodný zejména pro děti. Blahodárně působí na nervový systém a krevní oběh. Posiluje obranyschopnost organismu a jeho regeneraci. Zmírňuje projevy stárnutí, urychluje zotavení z nemocí, zlepšuje funkci jater a posiluje paměť. Pomáhá při léčení kožních projevů pásového oparu a při revmatických onemocněních. Velmi účinný na masáže kloubů a svalů. Skvěle se hodí na ochucování pokrmů nejen z rybího masa. Slouží dobře jako salátový olej všude tam, kde je třeba papriková chuť a barva. Je to vynikající olej ze semínek papriky s příjemnou chutí a aroma.

 

Olej ze semen vlašského ořechu

Olej z vlašského ořechu podporuje činnost mozku, zlepšuje paměť a zklidňuje nervový systém a posiluje imunitu. Je proti rakovině tlustého střeva, podporuje vývoj tělních buněk, snižuje hladinu homocysteinu v krvi, posiluje srdce a čistí krevní řečiště. Blahodárně působí na krevní oběh, tlumí hyperaktivitu u dětí. Je bohatýna vitamíny B, C, E, F, obsahuje nenasycené mastné kyseliny, které pozitivně působí proti vzniku arterosklerózy. Jeho pravidelná konzumace snižuje hladinu cholesterol a vyrovnává krevní tlak. Je též účinný na masáže kloubů a pohybového ústrojí. Používáme jej samostatně, do sladkých jídel a k ochucování salátů. Má velmi příjemné aroma a lahodnou chuť vlašských ořechů. Je velmi oblíbený u dětí i dospělých.

 

 

Sezamový olej

Olej lisovaný za studena ze semen sezamu. Výjimečně čistý, jedlý olej, velmi oblíbený v domácnostech. Bohatý na vitamíny C, E, F. Je velmi vhodný pro děti. Má nejvyšší podíl nenasycených mastných kyselin. Je snadno stravitelný a vstřebatelný lidským organismem, podporuje funkci trávicího ústrojí, tvorbu žluči a vyprazdňování žlučníku. Má pozitivní vliv proti kornatění tepen. Je vhodný na žlučník, žaludek, játra, slinivku. Posiluje obranyschopnost organismu a jeho regeneraci, zpevňuje cévy, žíly a posiluje oči. Snižuje hodnotu cukru při cukrovce. Je důležitý pro péči o kůži a masírování. Skvěle se hodí na ochucování polévek, omáček a salátů. Doporučuje se používat i samostatně v malých dávkách

 

3. Bylinkové oleje  a octy

K přípravě bylinkového oleje potřebujeme čistou láhev, čerstvé bylinky a olej, který nemá výraznou chuť. Já volím slunečnicový, olivový olej by chuť bylinek určitě přerazil. Bylinky nechte luhovat dva týdny a každý den zatřepte z lahví. Láhev přikryjte gázou a postavte na okno, nejlépe na jižní stranu. Po dvou týdnech olej s bylinkami přelejte a ochutnejte. Je-li olej dostatečně silný, pak láhev zazátkujte a uložte. Pokud však chcete získat výraznou chuť, celý proces opakujte.
Bylinkový olej je vhodný na marinády, saláty, zálivky, k přípravě masa a k dušení zeleniny.

Bylinky k přípravě bylinkového oleje:
Kořenité: bazalka, česnek, estragon, fenykl, máta, majoránka, rozmarýna, saturejka, tymián

Pokud si ovšem chcete připravit sladký olej, pak použijte mandlový a voňavé květy.
Postupujte jako u výroby kořeněných olejů a přidejte podle svého výběru:

1 díl levandulových květů a 1 díl květů aloisie nebo
1 díl levandulových květů a 3 díly korunních lístků růží nebo
1 díl růžových karafiátů a 1 díl květů rozmarýny nebo
2 díly korunních lístků a 2 díly květů černého bezu nebo

 

Bylinkové octy

K výrobě bylinkového octa použijte nejraději vinný ocet nebo jablečný ocet. Již jsme o něm na našich stránkách mluvili. Čerstvě natrhané byliny nasekejte a vložte do čistých lahví a zalijte teplý, nikoliv však horkým octem. Zazátkujte korkovou zátkovou. Láhve postavte na parapet na dva týdny a během té doby s nimi několikrát zatřepte. Ocet přeceďte , přidejte do láhve čerstvou snítku nebo výhonek té bylinky, z které jste ocet vyrobili. Použijte do marinád i do omáček.

 

 

 

Květinové octy

 

Do ovocných salátů dáváme květinové octy.
Ty se používají nejen do kompotů, ale také je lze využít kosmeticky. Květy musí být pěkné, zbavené stonků a zelených částí. Postupujte stejně jako u přípravy bylinkových octů a sladkých olejů.

 

4. Citrusové ovoce a jejich příprava

 

Příprava nápojů a zavařenin

 

Získávají se odšťavněním v odšťavovači nebo rozemletím a vylisováním. Šťávy z částí rostlin, které obsahují málo vody se podávají v dávce 20-50ml, 1-2x denně, šťávy z dužnatých částí 100-600 ml. Dávkování u šťáv je proměnlivé v závislosti na účinku rostliny, ze které jsou připraveny. Dají se v ledničce uchovat 2-3 dny, lépe je však připravovat vždy čerstvé.

 

Pomeranče

 

Je rozumné, abychom pili šťávu z čerstvě vymačkaných pomerančů, ale pozor! Musí mít pokojovou teplotu! Studené nápoje tělo tak dobře nepřijímá.

 

Pomerančová zavařenina

 

Koupíme 5 kg pomerančů s jemnou drobně zrnitou kůrou, a 5 kg krystalového cukru. Použijeme měděný kotlík. V kotlíku ohřejeme 3 litry vody. zatímco voda vaří oloupeme pomeranče. Pomerančovou kůru hodíme do vřelé vody a necháme ji 15 minut vařit. Voda zežloutne, protože, se v ní rozpustila většina hořkých látek z pomerančové kůry; tak aspoň nebude pomerančová zavařenina příliš hořká. Vyjmeme kůru z kotlíku a opereme ji ve studené vodě. Vodu v níž se kůra vařila vylijeme.

Na prkénko naklademe kůru (po čtyrech kouscích) a nožem ji nakrájíme na velmi jemné nudličky. Rozkrájenou ji nasypeme do kotlíku.

 

Postup

 

Nyní rozkrojíme každý oloupaný pomeranč na dvě polovice. Zbavíme je jader a každou půlku pomeranče rozkrojíme ještě na čtyři kousky. Ty hodíme do kotlíku, přisypeme všechen cukr, promícháme; šťáva se mísí s cukrem. Na prudkém ohni ohříváme dobré čtvrt hodiny, přičemž chvílemi sběračkou směs promícháme. Směs necháme ve varu celou hodinu, občas jen sebereme pěnu. Vypařováním se cukr koncentruje na 60 procent. Tu je pak cukr výtečným antiseptikem a zavařenina se dá uchovat celý rok, aniž ji bakterie nebo plíseň mohou zkazit. Není třeba přidávat nějaké chemikálie. Na talíř ukápneme trochu šťávy, jestliže při vychladnutí zrosolovatí můžeme zhasit plamen, zavařenina je hotova.

Necháme ji půlhodinu v chladu, pak malou sběračkou naplníme 20 sklenic se šroubovacím víčkem, ještě vřelé je zašroubované obrátíme a takto necháme vystydnout.

 

Nakládané citróny v soli[1]

Suroviny:

   6-8 citrónů

   1 kg mořské soli

   koření: koriandrová semínka, fenyklová semínka, proužek skořice, bobkový list, větvičky tymiánu

Postup přípravy:

Vezmeme 6 až 8 citrónu (podle velikosti sklenice) a nařízneme je podélně do kříže. Nedořízneme je však až do konce, jenom chceme vytvořit prostor - kapsu umožňující nacpat do jeho nitra okořeněnou sůl.

Připravíme kořeněnou sůl

Nejlepší k tomu je mořská sůl, kterou nasypeme do větší misky. Nachystáme koření: koriandrová semínka, černý pepř, fenyklová semínka a kousek skořice. Koření vložíme do čisté utěrky, pak ji zatočíme a koření v ní uvězníme. Vezmeme palici a stačí jen čtyři pořádné údery a koření máme připravené k nakládání. Rozdrcenou směs koření nasypeme do soli v misce přidáme větvičky tymiánu a celé bobkové listy a promícháme. Ochucenou solí plníme citróny. Dáme do nich co se tam vejde a sem tam tam strčíme bobkový list a větvičku tymiánu. Citróny naplněné ochucenou solí pak jeden vedle druhého nacpeme do přiměřeně velké sklenice a pěkně je upěchujeme. Volné prostory vyplníme zbývající směsi soli, sklenici uzavřeme a pořádně ji protřepeme, aby si náplň pěkně sedla. Uzavřenou sklenici s naloženými citróny ponecháme asi tak jeden měsíc, aby sůl vykonala svou práci. Sůl s bylinkami prostoupí citróny, jejich kůra změkne a sklenice se ze 3/4 zaplní solným roztokem. Pak můžeme obsah sklenice doplnit solí do celého objemu sklenice. Získáme slané ovoněné koření, které můžeme až dva roky tři roky užívat např. při macerování ryb, mas, k rýži, kus-kusu apod.

Citrusová marmeláda[2]

 Z uvedeného množství surovin lze získat poměrně hodně této skvělé marmelády; klidně ji můžeme udělat jen z poloviční dávky.

 

Suroviny:

   4 větší pomeranče

   4 velké citróny

   1 grapefruit

   2,5 litru převařené vody

   2,2 kg cukru

 

 

Postup přípravy:

Plody citrusů důkladně omyjeme v horké vodě. Šťávu z citrusů nejdříve vytlačíme a pak plody i s kůrou nakrájíme na tenké proužky nebo čtverečky. Jádra odstraníme a zavážeme do plátěného pytlíku. Všechnu šťávu, s nakrájeným ovocem a jádry zavázané v plátěném pytlíčku zalijeme převařenou vodou a necháme máčet přes noc v porcelánové nebo skleněné nádobě. Druhý den vše vaříme asi dvě hodiny až je nakrájené ovoce měkké. Pak přisypeme cukr a pokračujeme ve svařování jen asi 20-30 minut nebo až kapka kápnutá na sklíčku již zrosolovatí. Je výhodné vařit spíše déle bez cukru a po jeho přidání již jen kratší dobu proto, aby marmeláda nezhnědla od vytvořeného karamelu.

 

5. Maliny

Ledový malinový koktejl z Káhiry

Suroviny:

1 hrníček čerstvé máty

2,5 hrníčku ananasové šťávy

1 hrníček mražených malin

100 ml ledové tříště citronády

Postup přípravy:

Nasekáme mátu a dáme spolu s malinami do džbánu. Zalijeme ananasovou šťávou a citronádou. Okraj skleniček ozdobíme cukrem, vlijeme nápoj. Skleničku ještě můžeme ozdobit kolečkem citrónu nebo limetky. Pijeme brčkem

 

5. Borůvka

Jinak také brusnice borůvka; patří do čeledi brusnicovitých (Vacciniacae). Je to nízká hustě rozvětvená rostlina s hranatými větvemi a vejcovitými listy. Tento keřík roste na rozsáhlých oblastech severní polokoule, zvláště na kyselých, nevápenných půdách, od nížin až vysoko do hor. Kvete od května do června drobnými květy s nenápadnou, bankovitou,zelenavě růžovou korunou. Pro hojnost nektaru představují borůvky bohatou včelí pastvu. Začínají dozrávat po 5-6 týdnech od začátku kvetení. Rostliny přinášejí plody od začátku června do konce zárí (ve vyšších polohách s mírným zpožděním). Zralé borůvky jsou poměrně bohaté na sacharidy a obsahují i jisté množství organických kyselin. Ve srovnání s jinými druhy lesního ovoce obsahují mnoho dusíkatých sloučenin, z organických kyselin pak zejména kyselinu citronovou. Pokud jde o cukry, převažuje fruktóza. Mají hodně horčíku a železa a také několik vitamínů: C, B" B2a PP. V plodech je kromě tříslovin a glukokininu (myrtilin) také pektin, barviva karoteny a významné anthokyany, hojně je obsažen mangan. Barviva se používají ve zpracovatelském průmyslu - mj. propůjčují čistou, silnou a trvalou barvu červeným vínům. Glukokininy, obsažené v listech i v plodech, snižují hladinu cukru v krvi, jsou tedy vhodné pro diabetiky.

 

Vnitřní použití:

 

Barviva plodu mají příznivý vliv na regeneraci očního purpuru a zvyšují zrakovou ostrost. Za války byly např. podávány letcům provádějícím noční nálety, dnes slouží k výrobě přípravka zlepšujících vidění při umělém osvětlení a jsou součástí stravy kosmonautu. Borůvka se uplatňuje také při léčbě tzv. šerosleposti (snížená schopnost vidění ve tmě a za soumraku), působí antiskleroticky. Čerstvé plody a výrobky z nich působí lehce projímavě, naproti tomu sušené plody se používají jako účinný prostředek se svíravým účinkem při průjmech. Užívají se bud' přímo, rozmělněné ve studené vodě nebo jako čaj. Zpevňují sliznici střev, léčí katary trávicího traktu a průjmy bakteriálního původu. Účinné látky obsažené v plodech a výrobcích z nich ničí střevní červy a roupy. Působení borůvek je tak jemné, že je můžeme klidně podávat i nemocným dětem.

Čerstvé nebo zpracované (bez cukru, případně s přídavkem sacharinu) mohou být zařazeny do jídelníčku diabetiku - jako potravina i lék. Výluh, vývar a odvar ze sušených borůvek lze užívat ke kloktání jako vynikající prostředek pro regeneraci sliznic. Pro tento účel je také vhodná zředěná borůvková šťáva. Výluh z listu brusnice borůvky se používá při zánětech močových cest - působí močopudně, má bakteriocidní a protizánětlivé vlastnosti. Listy jsou součástí léčivých čajových směsí doporučovaných při cukrovce.

 

Borůvkové knedlíky:

 

Borůvky očistíme, omyjeme, osušíme a promícháme se lžící moučkového cukru. Mouku prosejeme a přisolíme. Mléko ohřejeme asi na 30 °C, nesmí být horké. Tvrdý tvaroh nastrouháme. Máslo rozpustíme.

V míse utřeme droždí s cukrem. Když se kvasnice rozpustí, vmícháme vejce, mouku a postupně i vlažné mléko. Hmotu zpracujeme v hladké těsto, které lehce poprášíme moukou, zakryjeme utěrkou a necháme na teplém místě kynout. Až těsto zdvojnásobí objem, vyválíme z něj na pomoučněném vále placku asi 0,5 cm vysokou. Z placky vykrajujeme čtverce 4x4 cm. Do jejich středu klademe pocukrované borůvky a těsto zpracujeme v knedlíček. Borůvkové knedlíky vaříme ve vodě asi 6 - 8 minut.

Hotové knedlíky vyjmeme děrovanou lžící a na talíři sypeme strouhaným tvarohem, poléváme rozpuštěným máslem a přisladíme moučkovým cukrem.

 

Malinovo-borůvkový džem

 

Než začneme vařit džem, připravíme si asi 5 čtvrtlitrových sklenic s víčkem. Sklenice i víčka důkladně umyjeme v horké vodě a pak vysušíme.

Maliny s borůvkami nasypeme do velkého hrnce a lehce je pomačkáme třeba šťouchadlem na brambory.

Gelfix promícháme se dvěma lžícemi cukru, smícháme s ovocem a za stálého míchání přivedeme k varu. Vaříme 2 minuty.

K ovoci přidáme zbytek cukru, opět za stálého míchání přivedeme k varu (ovocná směs musí

probublávat) a vaříme 5 minut. Před koncem vaření nasypeme do džemu asi 1/4 lžičky kyseliny citronové a zamícháme.

Malinovo-borůvkový džem ihned plníme do sklenic, které zaděláme víčkem a na 5 minut otočíme dnem vzhůru.

Džem je výborný na čerstvý chléb s máslem, bílé pečivo, palačinky i koláče.

 

Borůvkový džem s broskvemi

 

Potřebujeme:

500 g borůvek, 3-4 broskve, 250 g želírovacího cukru

 

Jak na to:

Borůvky opláchneme a prudce povaříme. Broskve ponoříme na několik vteřin do vroucí vody, pak je ihned přelijeme studenou vodou, sloupneme, rozpůlíme a vyjmeme pecky. Dužinu nakrájíme na dílky, přidáme k borůvkám a povaříme. Postupně přidáme cukr a ještě prudce povaříme, popřípadě dochutíme 50 ml rumu, promícháme a naplníme do skleniček a upevníme víčky.

Sterilujeme:

Sklenice o objemu 330 ml - 25 minut při 85 °C.

 

6. Červený rybíz a černý rybíz

Šťáva z červeného rybízu je mimořádně antiseptická a je vynikající na léčení hnisavých aftů. Horká šťáva z rybízu pomáhá při pocení těla a tím zahání horečku a nachlazení, Jako alternativa – také pomáhá ohřátá voda se šťávou z citronu.

Černý rybíz je velice prospěšný pro lidský organismus. Mezi jeho vlastnosti zařazujeme i to. že má příznivý vliv na řadu metabolických procesů. Jeho plody jsou výjimečně bohaté na vitamín C, který je stabilní díky přítomnosti antokyanidů. Ale, kromě vitamínu C obsahuje černý rybíz ještě tyto další  složky: karotenoidy, vitaminy skupiny B, minerály (fosfor, hořčík, draslík, vápník, železo, měď, zinek), flavonoidy (flavonol, glukosidy) a antokyanidy, pektiny, taniny, éterické oleje.
Černý rybíz je bohatým zdrojem gama-linoleové kyseliny (GLA) a dalších nenasycených mastných kyselin. Ty ovlivňují regulaci tělesné teploty, obnovu a ochranu tkání a tvorbu energie v organizmu. Tato kyselina je potřebná pro tvorbu prostaglandinů – látek podobných hormonům, jejichž funkce je v organizmu spojená např. s rozšiřováním cév, regulací tlaku v tepnách, s metabolizmem cholesterolu, s aktivací T-lymphocytů, s ochranou krevních destiček a s kontrolou správné tvorby buněk. Tak, to je všechno, co je důležité, abychom pochopili, že černý rybíz je nezastupitelným zdrojem pro naše celkové zdraví a stav organismu.

Černý rybíz, který je velkou zásobárnou vitamínu C v čerstvém stavu.   A jako kompot je vynikající. Kdo chce, může si ho přilepšit i před požitím kapkou smetany, aby jeho trochu dráždivá chuť byla zmírněna. Dobrou chuť mají i marmelády z černého rybízu, ale někomu nemusí chutnat, většinou hospodyňky zavařují černý rybíz ještě s jiným ovocem, aby se jeho, pro někoho nepříjemné aroma a zvláštní chuť, zmírnila.

 

 

Rybíz jako brusinky

1 kg červeného rybízu, 500 g krystalového cukru, 1 vanilkový
cukr, 1/2 balíčku skořicového cukru, 2 tlučené hřebíčky, šťáva z 1 menšího citrónu, 6 lžic rumu.
Vše smícháme v kastrolu, vaříme asi 10 minut a průběžně sbíráme pěnu. Horké dáme do skleniček, zavíčkujeme a již nesterilizujeme.
Používáme jako přílohu ke svíčkové omáčce.

Rybízová marmeláda 

1 kg prolisované rybízové měli, 300 až 400 g cukru.
Opraný rybíz prolisujeme na strojku a odvážíme. Na každý 1 kg počítáme 300 až 400 g cukru, podle toho, jak jej chceme mít
sladký. Cukr zde není důležitý při rosolování, protože rybíz je ovoce, které snadno rosoluje. Nejlépe džem vaříme po menších
dávkách, abychom ho nemuseli dlouho vařit a aby barva zůstala pěkně červená. Po částečném odpaření měli přidáme cukr a vaříme ještě chvíli. Ihned plníme do připravených sklenic a povazujeme je.

 

Rybízová zavařenina

1 kg rybízu, 350 g pískového cukru nebo 1 kg prolisované šťávy a 450 g cukru, prášek Petol.
Bobulky červeného nebo černého rybízu opereme a prolisujeme přes žíněné síto. Šťávu povaříme 20 minut, pak přidáme cukr a vaříme
tak dlouho, až kapka tekutiny začne na talíři tuhnout. Pak přidáme polovinu prášku Petol, dobře promícháme a ještě 2 minuty povaříme. Horkou zavařeninu nalijeme do dobře umytých sklenic
a povážeme zvlhčeným celofánem.

Zavařenina z černého nebo červeného rybízu

 
Na 1 kg prolisované šťávy 450 g pískového cukru a šťáva z 1 citronu.
Otrhané bobulky vyzrálého rybízu lehce opereme. Syrové prolisujeme přes žíněné síto. Šťávu vaříme za občasného míchání 20 minut. Pak přidáme cukr a vaříme tak dlouho, až se kapka šťávy na talíři nerozlévá, ale tuhne. Do hotové zavařeniny vmícháme
citrónovou šťávu a horkou zavařeninou plníme sklenice a povážeme
je celofánem.

 

Džem z červeného či černého rybízu. 

Na 1 kg červeného rybízu 50-70 dkg, na černý rybíz 60 dkg cukru.
Přebrané, střapin zbavené ovoce odvážíme. Polovinu necháme rozvařit, když pustí šťávu, prolisujeme. Přidáme druhou polovinu ovoce a cukr a svaříme do rosolovatění. Za horka plníme do nahřátých sklenic, které hned povážeme.

 

Rosol z černého nebo červeného rybízu. 

Na 1 kg šťávy 30-50 dkg cukru podle kyselosti.
Otrhaný rybíz dáme do nádoby a zalijeme vodou tak, aby byl potopen (přibližně na 1 kg ovoce 1 litr vody). Ovoce vaříme do  změknutí, ale nesmí se rozvařit. Šťávu zfiltrujeme přes kalikový nebo flanelový sáček, nikdy však sáček nemačkáme, ale šťávu necháme volně prokapat. Necháme přes noc ustát, opatrně slijeme,aby kal zůstal v nádobě. Šťávu pak sváříme v širokém, plochém rendlíku a to po menších dávkách. Při sváření se tvoří pěna, kterou sbíráme lžící. Jak se šťáva začne vařit a pěnu sebereme, přidáme odvážený cukr a za stálého míchání ho necháme rozpustit.
S cukrem už jen krátce vaříme a stále sledujeme, zda kapka kápnutá na studený talíř rosoluje. Rosol hned plníme do menších
vyhřátých sklenic a za horka je povážeme.

 

Rosol z černého rybízu za syrova

Dobře oprané a okapané ovoce umeleme na strojku na ovoce.
Získanou měl odvážíme, na 1 kg přidáme 1,25 kg krystalového cukru a třeme, dokud se cukr nerozpustí. Získaný rosol plníme do malých
skleniček a ovazujeme. Je výborný na chléb s máslem.

Rosol ze zbytku černého rybízu (po výrobě šťávy za syrova) 

 

Ke zbytku černého rybízu, který nám zůstal v plachetce, přidáme asi 1/2 kg čerstvého, opraného a okapaného černého rybízu a vše
umeleme na strojku na ovoce. Získanou směs odvážíme, na 1 kg přidáme 80 dkg cukru. Měl ˝směs˝ vaříme nejprve asi 10 minut bez cukru,
potom přidáme cukr a vaříme ještě asi 5 minut. Před koncem varu zabezpečíme tekutou Petosou. (Petosu dávkujeme podle návodu na obalu).

Ovocný sirup za syrova

2,5 kg zdravého, zralého ovoce bez plísně ( černý rybíz, maliny,
ostružiny nebo višně) zalijeme 1,5 litrem horké vody a přidáme 5 dkg kyseliny citrónové. Ovoce rozmačkáme a necháme vyluhovat
24 hodin. Pak přecedíme přes řídký hadřík do jiné nádoby, lehce vymačkané ovoce znovu zalijeme 1,5 litrem vody, přidáme 5 5 dkg
kyseliny citrónové a znovu necháme vyluhovat 24 hodin. Posléze znovu scedíme, dobře vymačkáme šťávu a smícháme s první dávkou.
Do všeho zamícháme 5 kg cukru krupice a 1 Petol rozpuštěný v 1 dl vařícího rumu nebo vody. Po úplném rozpuštění cukru (míchat !) plníme do sklenic, zazátkujeme a uložíme do sklepa. Nádoby musí být skleněné nebo kameninové, porcelánové nebo polévané, ale neoprýskané. Vyluhování se děje v chladnu. Z uvedeného množství je asi 7 litrů sirupu.

Rybízová šťáva za studena 

2 a 1/2 kg červeného rybízu, 2 a 1/2 kg cukru, 50 g kyseliny citrónové, 1 a 1/2 litru vody.
Zralý, otrhaný rybíz dáme do hlubší porcelánové nádoby, přidáme kyselinu, zalijeme vodou, přikryjeme a necháme asi 24 hodin stát.
Během této doby několikrát promícháme dřevěnou vařečkou. Pak necháme prokapat namočeným a napnutým pláténkem, aniž ovoce mačkáme. Tak dostaneme asi 2 a 1/2 kg čisté šťávy, přidáme cukr, dobře promícháme, uvedeme do varu, ale nevaříme a hned plníme do vyvařených lahví, dobře zazátkujeme a uložíme v chladnu. Zbylý rybíz můžeme znovu zalít trochou vody a nechat vyluhovat , šťávu  slít, osladit a hned ji použít.

 

Šťáva z černého rybízu za syrova 

Na 2,5 kg očištěného ovoce 2 litry vody, 20 g kyseliny citrónové nebo vinné, na 1 kg překapané šťávy 1 kg krystalového cukru.
Odstopkovaný, opraný a okapaný rybíz dáme do smaltované mísy a zalijeme vroucí vodou. Přidáme kyselinu a necháme v chladnu 24 hodin stát. Potom směs necháme překapat přes čisté plátno, ale dužinu nevymačkáváme. Překapanou šťávu odvážíme, smícháme
s cukrem a za občasného míchání necháme stát, dokud se cukr nerozpustí. Získanou šťávu plníme do menších lahví, nejlépe  půllitrových, zazátkujeme a zaléváme parafínem nebo povážeme celofánem.

Nevařená šťáva z černého rybízu

3 litry rybízu, 2 litry vody, 5 dkg kyseliny citrónové

 

Olej z černého rybízu

 

Na trhu se objevil olej z černého rybízu (black currant oil), který má mnoho vynikající vlastností a je jistě určen pro ty, kteří aroma tohoto ovoce nesnáší v syrovém stavu. Jeho předností pro starší lidi je to, že zajišťuje ochranu cévního systému, další významnou pomocí je detoxikace organismu, která je velmi důležitá v prostředí, v kterém žijeme. Samozřejmě, že pomáhá při léčbě chřipky a nachlazení a také, což bychom ani neřekli, při nemocech trávicího traktu. Za důležitou vlastnost považuji také to, že podporuje celkovou odolnost organismu  vůči infekcím, kterým jsou starší lidé náchylní. Má močopudné účinky a podporuje pocení. To znamená, že tato vlastnost oleje je dobrá při vypuknutí chřipkového onemocnění nebo nachlazení, ale jinak může obtěžovat. 

7. Bez černý

Bez černý ( lat.Sambucus nigra L.) je naší známou domácí dřevinou, která roste na vlhkých, dusíkem bohatých stanovištích podél komunikací, v sídlech podél zdí a plotů, na rumištích. Roste také  podél Černého moře směrem na Kavkaz  až ke Kaspickému moři. Známe široké využití jeho chocholičnatých květů, které rozkvétají v květnu a červnu  a plodů, které tvoří drobné, kulovité, černofialové lesklé peckovice, které dozrávají v srpnu a září. Květy i plody bezu černého jsou dodnes hojně užívaným a uznávaným léčebným prostředkem  v dřívějších dobách se mu připisoval magická moc.

 

Jak využívat bez?

 

Naši předkové používali v podstatě všechny části rostliny. V současnosti však využíváme jen některé jeho části. Jak byl bez černý našimi předky využívá, svědčí Matthioli, který  uvádí ve svém slavném herbáři bezovou kůru jako prostředek proti vodnatelnosti a prach z listí na zástavu krvácení z nosu. Zmiňuje také používání mladých bezových výhonků. Matthioli dále doporučuje přikládat obklady z černého bezu na sluncem popálenou kůži. Proč to nezkusit? Moje babička například používala čerstvé listy jako obklady na otoky kolen.

Černý bez se také používal jako prostředek proti bolestem hlavy. .

 

Jaké účinné látky obsahují květy?

 

Květy černého bezu obsahují silice, flavonidy (až 3 procenta rutinu), třísloviny, aminy, cukry, organické kyseliny a vitamin C, sliz, minerální látky a rozpadové produkty glykosidu sambunigrinu. Plody obsahují antokyanová barvia, provitamín A, složky vitamínu B, třísloviny a karotenoidy.

 

Jak bez působí na organismus?

 

Čaj z květů černého bezu se používá, pro jeho vynikající potopudné účinky, při horečnatých onemocněních a při chorobách z  nachlazení. Droga účinkuje také močopudně, a to díky obsahu flavonidů a draselných solí. Květ černého bezu má také mírně stimulující účinek na tvorbu mléka u kojících žen. Plody mají ve větším množství projímavý účinek, tlumí bolest při migrénách a bolestech trojklanného nervu, i když tuto bolest neodstraní úplně. Jinak se plody používají při shodných indikacích jako květ.

 

Jak připravit odvar z květu bezu černého?

 

Běžná dávka k přípravě čaje  je jedna čajová lžička na šálek záparu. Jako potopudný prostředek se květ černého bezu často kombinuje s jinými drogami, např. s lípou či diviznou. Běžná dávka u plodů je 1,5 gramu.

 

Jiná využití  

 

Plody a  věty se zpracovávají v domácí kuchyni. Z květů se připravují tzv. kosmatice, obalovaná a smažená květenství. Z květů se vyrábí chutná a osvěžující limonáda, z plodů zase bezinkový likér.

Šťáva z bezinek

Šťáva z bezinek je dobrá na zvětšené mandle, zduřelé žlázy, pomáhá snižovat teplotu a ulevuje od ušních bolestí.

 

Bezinkový likér

 

Z pokus stojí si připravit bezinkový likér. Je velmi chutný a jeho příprava není složitá. Takže, čisté, umyté a odšťopkované bezinky dáme do hrnce. Zalijeme vodou tak, aby byly všechny bezinky pod hladinou – utopené  a dáme je vařit.  Potom si připravíme  citron, který oloupeme od kůry, nakrájíme na plátky a zbavíme pecek.

Pozor! Pokud necháte pecky, šťáva zhořkne.

Jakmile se začnou bezinky vařit, za stálé míchání přidáme kávu, necháme vařit 2 minuty a přidáme skořici, hřebíček a citron, necháme vařit 2 minuty a vypneme. Celou směs necháme den uležet na chladnějším místě.  Šťávu přecedíme přes hadřík a z plodů se snažíme vymačkat také co nejvíce šťávy. Samozřejmě přes hadřík. Potom dáme šťávu vařit a přidáme cukr, který vaříme 5 minut a pak přidáme vanilkový cukr, který vaříme 2 minuty. Šťávu necháme zchladit a nakonec do ní přilejeme rum.

A tady jsou ingredience:

čerstvé bezinky

      2,5 kg

vanilkový cukr

     2 balíčky

mletá skořice

1,5 lžičky

cukr

     1,5 kg

citron

1 ks

mletá káva

2 lžičky

rum

1 l

hřebíček

6 ks

 

 

Bezinkový sirup

Bezinkový sirup je vhodný do vody nebo čaje, taktéž výborný na kašel a posílení imunity. Není složité si ho vyrobit  je opravdu vynikající  osvěžující.

 

Jak postupovat?

 

Bezinkové květy ostříháme, z citronu vymačkáme šťávu. Převaříme si vodu a necháme vychladnout. Květy s citronovou šťávou vložíme do čtyřlitrové sklenice a dolijeme studenou převařenou vodou. Necháme odstát do druhého dne. Odstátou vodu přecedíme přes plátno a do připravené tekutiny dáme všechen cukr. Zahřejeme na maximální teplotu 80°C a plníme do sklenic.

 

Perníková povidla z bezinek

 

Bezinky zbavíme stopek, přebereme a opereme. Pak bezinky necháme okapat. Perník nastrouháme najemno. Bezinky přesypeme do hrnce, podlijeme trochou vody, přidáme cukr, med, perník a rozvaříme je na kaši. Do bezinkové kaše vmícháme citrónovou šťávu a zvolna vaříme, až zůstane hmota povidlové konzistence. Do bezinkových povidel přilijeme trochu rumu, aby povidla dostala říz.

Perníková povidla z bezinek rozdělíme do čistých skleniček, uzavřeme a při 85 °C sterilujeme 10 - 15 minut podle velikosti skleniček. A můžeme zdravě mlsat!

 

Bezinkový džem

 

Udělejme si zásobárnu vitamínů a chuti v podobě bezinkového džemu. Je vynikající a jednoduchý na přípravu!

Začneme tak, že zralé bezinky zbavíme stopek a dobře propereme.

Podlijeme  malým množstvím vody a vaříme do zhoustnutí. Zatím si ze všech citronů vymačkáme šťávu. Potom vmícháme cukr, citrónovou šťávu, petózu a ještě chvíli vaříme, aby se všechen cukr úplně rozpustil. Horkým bezinkovým džemem plníme připravené čisté sklenky, uzavřeme a při 85 °C sterilujeme přibližně 20 minut.

 

 8.     Zavařeniny z ovoce a zeleniny - Chutnej

Tamarindové lusky

 

Asi jste už slyšeli o tamarindu. Je to, v některých zemích posvátný, mohutný tropický strom s velikou korunou. Jeho plody jsou hnědé dužnaté lusky (říká se jim tamaryšky) s černými semeny. Mají příjemně nakyslou, aromatickou chuť.

Každý lusk obsahuje až dvanáct ve zralosti černých semen, která dobře klíčí. Z vyklíčeného semenáčku můžeme tamarind indický pěstovat doma jako pokojovou dekorativní rostlinu bez ambicí vypěstovat plody. Rostlina pochází z tropů, chráníme ji tedy před sebemenším mrazíkem a před průvanem. Semena v lusku obklopuje dužnina lepkavé konzistence, velmi příjemně nakyslé, nezvykle aromatické chuti. Je možno ji konzumovat přímo. Krátkým povařením prášku z dužniny ve sladké vodě získáme pikantní chutný nápoj. Dužnina se také používá k dokořenění různých pikantních thajských a indických omáček čatní. Lusky se máčejí deset až patnáct minut v horké vodě, poté se z nich vymačká dužnina. Ta se prodává v plastových sáčcích jako sirup, marmeláda nebo v neupravené rosolovité konzistenci. Hmota se přidává do jídla během vaření, někdy se předtím ředí ve vodě. Používá se také pasta či koncentrát, které se přidávají v přesně odměřeném množství.
Ve specializovaných obchodech se prodává tamarindové pyré, kterým lze nahradit čerstvý tamarind. Pro mnoho národů je vysazený tamarind posvátným stromem. Je dostupný i našem trhu.

 

Chutney se sezamovými semínky s použitím tamarindového koncentrátu

 

Opražená sezamová semínka promíchaná s čerstvým koriandrem a mátou, ušlehaná s ostře kyselým tamarindovým koncentrátem a vodou.

Dávka na 125 g sklenici
75 g sezamových semínek
lístky z jednoho svazku čerstvého koriandru
lístky z jednoho svazku čerstvé máty
5 čerstvých zelených chilli papriček
60 ml tamarindového koncentrátu
6-7 lžic vody
půl lžičky soli

Sezamová semínka dejte na litinovou pánev a nasucho opražte na mírném ohni dokud nezhnědnou.
Poté je nasypejte do šlehače nebo mixeru a pomelte. Přidejte koriandr, mátu, chilli, tamarindový koncentrát, vodu a sůl a vytvořte hladkou pastu. Pro přípravu této pasty se dá také použít hmoždíř a palička. Lžičkou přendejte chutney do sterilizované sklenice, nasaďte víčko a po vychladnutí označte štítkem. Skladujte v ledničce.

 

Další typy Chutnej

Jednotlivé typy čatní tak jak je známe dnes, se samozřejmě liší chutí podle použitých ingrediencí. Avšak některé základní suroviny zůstávají neměnné. Například čerstvý zelený pepř by neměl chybět ani v jedné variantě čatní. Některé zdroje uvádějí, že existují stovky a možná i tisíce kombinací ingrediencí pro výrobu chutney.

Některé z nejčastějších typů chutney (čatní)
• Rajčatové čatní
• Angreštové čatní
• Čatní k samose
• Mangové čatní
• Čatní k pakorí
• Česnekové čatní
• Jablíčkové čatní
• Královské čatní
• Mátové čatní
• Čatní z vlašských ořechů
• Rajčatové čatní
• Kokosové čatní
• Koriandrové čatní

 

Jak již bylo naznačeno, chutnej má mnoho variant a nemusí být vždy nasládlé. K jeho výrobě se dá například použít mnoho druhů nesladké zeleniny. Ve chvíli, kdy se vám podaří uvařit základní recept na čatní, už se nemusíte nikdy bát experimentovat. Můžeme použít oloupané, nedozrálé ovoce. Například zelené banány, manga, broskve a podobně. Rebarbora nebo tvrdá, či přezrálá rajčata jsou také dobrými kandidáty. A samozřejmě můžeme použít čerstvé lesní ovoce s lehkým aroma, jako jsou například jahody, brusinky, borůvky. Budete se divit, ale můžete použít i sušené ovoce.

 

Jaké přidáváme koření a bylinky do chutney?

• Nejpoužívanější koření pro přípravu čatní je skořice, zázvor, muškát, hřebíček, nové koření, kardamon.
• Nejobvyklejší ovoce pro čatní jsou rozinky, tamarind, mango, citrusové plody, meruňky nebo broskve.
• Nejlepší bylinky pro čatní jsou čerstvá máta a koriandr.
• Smíchejte čatní se smetanovým sýrem, zakysanou smetanou.
• Nevynechejte ani česnek a olivový olej.
• Čatní můžete smíchat s domácí nebo kupovanou majonézou a zvýraznit tak chuť pokrmů ze studeného masa zejména kuřecího masa.
• Při vaření používáme kvalitní, například teflonové nádobí. Kyselost čatní by s nekvalitním hrncem mohla reagovat a výsledná chuť čatní by byla narušena. Nemluvě o zdravotním riziku.
• Ze stejného důvodu, jako v předešlém bodě, je lepší používat dřevěné, nebo plastové talíře pro servírování pokrmů s čatní.

 

9. Mangostan

Ten, kdo se zajímá o zdravý životní styl, má možnost se probírat nepřeberným množstvím informací, které nabízejí různí dovozci nebo firmy, zaměřující se na prostředky zdravé výživy, přírodních produktů a kosmetiky. Objevila jsem blahodárné účinky mangostanu.      

Mangostan je v Evropě a v Severní Americe téměř neznámý, protože klima v těchto oblastech je zcela odlišné než v jeho domovině. Mangostan je nazýván ovocem bohů. Latinsky se nazývá  Garcinia mangostana, tedy mangostan, a není identický s ovocem zvaným mango.

Zralý mangostan připomíná mandarinku, ale má tmavě fialovou měkkou slupku a sněhově bílou dužinu.

 

Strom a plody mangostanu

Než se urodí první ovoce mangostanu  v tropickém podnebí Jihovýchodní Asie, tak to trvá deset  let.  Strom, který rodí blahodárné ovoce mangostan,  dosahuje výšky až 25 metrů a každoročně se na něm urodí tisíce plodů. jihovýchodní Asii zejména v tamní oblasti Mangu, odkud pochází, je toto ovoce známé pod jménem mangostan - Garcinia mangostana a velmi oblíbené. Nemá ovšem nic společného s mangem (viz dále). Stromy patří k čeledi meruzalkovitých a na dvěstě druhů se rozšířilo ze své vlasti do Střední Ameriky. Do Evropy se celoročně dováží hlavně z Brazílie.  Plody garcinie dorůstají velikosti malého jablka o průměru asi sedmi centimetrů. Chrání je hrubá kožovitá kůra osm milimetrů silná purpurové až fialové barvy. Nasazení stopky vroubí čtyři silné okvětní lístky. Uvnitř se dělí na čtyři až sedm dílků s měkkou perlově bílou dření a podlouhlými poživatelnými jadérky. Dřeň má jemně sladkokyselou aromatickou chuť a je bohatá na vitamín C a vápník. 

 

Sklizeň mangostanu

Mangostan je třeba sklízet plně dozrálý, podtržené plody nedozrají. Vzhledem k silné kůře však dopravu snáší poměrně dobře, delší skladování však nepříznivě ovlivňuje její vynikající vůni i vzhled. Požívá se ponejvíc syrová, dobře vychlazená, hodí se však i do krémů, pudinků a koktejlů. Dílky se také používají ke zdobení sladkých pokrmů. Až 25 m vysoký, stále zelený strom s hustou pyramidální korunou. Strom obsahuje žlutý latex, který při poranění vytéká. Mladé větvičky vyrůstají z paždí vstřícných listů, takže větve jsou uspořádané symetricky. Krátce řapíkaté listy jsou vejčité až široce kopinaté s protaženou špičkou, celokrajné, masivně kožovitě lesklé, svrchu olivově zelené, naspodu žlutozelené se světlým, výrazným prostředním žebrem. Květy rostou jednotlivě, nebo v párech na konci větví. Květ má čtyři kališní lístky a čtyři masité, zvenčí žlutozelené a zevnitř oranžově červené korunní lístky.

Lidé Jihovýchodní Asie mangostan považují za výjimečné ovoce s příjemnou a bohatou chutí. Pro národy žijící v asijských pralesích je mangostan velmi cenné ovoce, které se rovněž označuje jako „Ovoce bohů”. Mangustan obsahuje zvláště velké množství xantonu, flavonoidu se silnými antioxidačními účinky, ale také celou řadu jiných antioxidantů: polyfenolů a katechinů. Ovoce samo o sobě představuje koncentrovanou sluneční energii a bohatý zdroj různých ochranných a výživných složek. Nabízí vitaminy, minerály, enzymy a vlákninu, které tělo potřebuje.

 

Jak nám může mangostan  pomoci?

Mangostan hraje důležitou roli při udržení a znovuzískání schopnosti samoléčby těla.

Podle studií, které nedávno proběhly v Japonsku, mají xantony z mangostanu protinádorové vlastnosti. Je dobré pít  džus z mangostanu denně. Podpoří to přirozený mechanismus organismu.. Džus z mangostanu mohou užívat dospělí i děti, kteří trpí diabetem 2. typu. Xantony mají na buněčné úrovni jedinečnou schopnost zpomalit a zastavit rezistenci vůči inzulinu. .  Obdivuhodné výsledky s mangostanem byly zaznamenány u pacientů, které trpí depresí. Důsledné denní užívání tohoto produktu pomáhá regulovat hladinu serotoninu a tryptofanu. Podpora celé škály důležitých živin zvyšuje celkovou pohodu a  dobrý pocit. Antibiotické a protizánětlivé vlastnosti mangostanu pomáhají zabíjet patogeny, které způsobují průjem.

 

10. Ananas

Ananas je vytrvalá rostlina původem z Brazílie. Dnes se pěstuje také na Kube, Floridě, v Puerto Rico, Africe a Asii. Tato rostlina nepotřebuje mnoho vody, svým vzhledem se podobá agáve nebo juce. Ananasovník vytváří růžici přízemních listu. Z jejího středu vyrůstá květonosný stonek. Plodem jsou bobule, které srůstají se zdužnatělými spodinami listenu a se zdužnatělým vřetenem

květenství a vytvářejí tak plodenství, na jehož vrcholu je opět listová růžice. Plod bez koruny je vysoký 10-20cm,jeho váha dosahuje 5 kg. Ananasová šťáva obsahuje látky zabraňující přilnutí choroboplodných bakterií ke stěnám močových cest. Klinické výzkumy dokázaly, že pravidelné pití asi 500 ml ananasové šťávy denně důsledný předchází bakteriálním infekcím močové soustavy,zvláště pak močového měchýře. Ananas je hodnotným zdrojem manganu, stopového prvku důležitého pro profylaxi osteoporózy (řídnutí kostí a její léčbu. Plody jsou chutné čerstvé i různé tepelně upravené. Pravidelná konzumace ananasu muže zmírnit příliš silnou

menstruaci; u starších osob snižuje riziko zlomenin.

 

11. Avokádo

Avokádo je plod hruškovce přelahodného neboli amerického (Persea americana), stále zeleného, až 20 m vysokého subtropického až tropického stromu z čeledi vavřínovitých. Plody jsou masité bobule různého tvaru, až 20 cm dlouhé, žlutavě zelené, hnědavé až černé z purpurovým leskem. Vnitru plodu je velké semeno obklopené mírně nasládlou žlutou dužinou, která má konzistenci tuhého másla, ořechovou příchuť a jemně voní. Avokádo pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Je velmi výživné - jeho energetická hodnota činí asi 837 J (200 kalorií)na 100 g ovoce. Dužina plodu obsahuje kromě značného množství vody (do 70%) vysoké procento velmi kvalitního ne vysychavého oleje (do 30%), asi 4%bílkovin, 1% cukru, dusíkaté látky,minerální látky a tanin. Plody jsou bohaté na provitamin A a vitaminy Bt, B2,E, D, K, PP,pouze obsah vitaminu C je zanedbatelný. Avokádo se konzumuje čerstvé (muže se také zmrazit) - používá se do zeleninových salátu, ale i k přípravě majonéz, zmrzlin a koktejlu. Může se podávat s hořčicí či jen podélně rozkrojené, s vyjmutou peckou, osolené nebo okořeněné, případně pokapané citronem. Avokádový olej se používá v kosmetice.

Avokádo se doporučuje u anémie, žaludečně střevních onemocnění, aterosklerózy, cukrovky. V poslední době v něm byla objevena rostlinná antibiotika, proto je vhodné i jako preventivní prostředek proti střevním infekcím. Je také považováno za afrodiziakum.

 

Kuchyňské použití

Správné zpracování plodu avokáda je následující. Plod nejprve omyjeme, podélně rozkrojíme ostrým nožem a vyjmeme pecku. Lžící vydlabeme dužninu a ihned ji zakapeme citronem, aby nezešedla a nezhořkla.

Máslovitá hmota umožňuje použití dužniny jako náhražku másla. Tuky, které avokádo obsahuje, jsou zároveň mnohem lépe stravitelné. Avokádo je nízkokalorické ovoce.

Avokádo je základní složka jídelníčku vegetariánů a sportovců. Z měkké dužniny se dají připravit skvělé dresinky, pomazánky, saláty, pasty, zákusky, ale i jako hlavní jídla. Avokádo se používá i při přípravě domácího chleba.

Tradiční zpracování avokáda se liší podle zemí a jejich zvyků. Například na Taiwanu jedí avokádo s mlékem a cukrem. V Indonésii jej mixují s kávou, mlékem a rumem, čímž vznikne chutný a osvěžující nápoj. Samozřejmě je nejlepší jíst avokádo samotné, pokapané citronem nebo s jiným ovocem nebo s hlávkovým salátem.

 

 

Avokádo plněné olivovým salátem

           

Ingredience:

1 žlutá paprika, 200 g oliv(černé i zelené), 1 citron, 4 lžíce sekaných čerstvých bylinek(petrželka, bazalka, tymián apod.), 4 zralá avokáda, 2 lžíce olivového oleje, sůl, pepř, čerstvá pažitka na zdobení        

Postup přípravy:

Papriku omyjeme a očistíme a krátce opečeme na rozehřátém grilu. Poté ji nakrájíme na drobné kostičky. Olivy vyjmeme ze skleničky a na sítku necháme okapat. Nasekáme je nadrobno. Vsypeme do misky a zakapeme citronovou šťávou. Vmícháme kostičky papriky a bylinky. Salát uložíme do chladna proležet.
Avokáda omyjeme a podélně rozřízneme. Vrchní a spodní polovinu každého avokáda otočíme proti sobě tak, abychom uvolnili dužinu od pecky (když to nejde, pomůžeme si lžičkou). Mističky avokáda potřeme olejem a položíme řeznou plochou na gril. Pečeme 6-8 minut. Opečené mističky potřeme čerstvou citronovou šťávou, osolíme je a opepříme podle chuti. Naplníme je olivovým salátem a posypeme nasekanou pažitkou.
Podáváme s pečivem nebo grilovanými sladkými brambory.

 

Avokádový salát s piniovými oříšky

Pro 2 osoby budeme potřebovat:

         1 římský salát

   2 menší zralá avokáda

   3 menší rajčata

   100g nahrubo nastrouhaného parmezánu

   40ml olivového oleje

   40ml tmavého balsamikového octa

   100g piniových oříšků

Nádobí

   salátová mísa

   prkénko

   nůž

   pánev

   obracečka

   lžíce

Postup

Ze salátu odstraníme vrchní oschlé listy a konec seřízneme. Jednotlivé listy salátu potom opláchneme, necháme okapat a natrháme na kusy do mísy.

Omytá rajčata nakrájíme na kolečka a poklademe na salát.

Avokáda podélně nařízneme kolem pecky a lehkým otočením rozdělíme avokádo na poloviny. Pecku vyjmeme.

Pokud nejde pecka vyjmout, lehce do ní zasekneme nůž a vykroutíme ji.

Nyní si avokádo nakrájíme. Nejjednodušší je vzít půlku avokáda do dlaně a nožem nakrájet ve slupce na kostičky nebo plátky. Musíme ale dávat pozor, abychom slupku neprořízli a neporanili se.

Takto nakrájené avokádo jednoduše oddělíme od slupky lžící a rozložíme na salát.

Na pánvi na sucho opražíme piniové oříšky. Pražíme ze všech stran dokud nezačnou hnědnout. Poté strouhaným parmezánem.

Salát podáváme vychlazený. Pokud ho budeme podávat jako hlavní chod, podávejte k němu italskýbílý chléb ciabatta nebo toustový chléb.

 

12. Lilek - Baklažán

Baklažán je stará kulturní rostlina původem z malajského poloostrova. Za jeho původní mateřskou rostlinu se považuje lilek šedivý, který roste plane v tropické Africe a od Egypta až do jihozápadní Asie. V Evropě se začal postupně pěstovat ve 13.a 14. století. Dnes je nejrozšířenější v Cíne, Japonsku,Indii, Íránu a Turecku, v menším rozsahu se pěstuje ve všech zemích s teplým klimatem. Baklažán (botanický název – lilek velkoplodý)je jednoletá bylina z čeledi lilkovitých s mohutnou vzpřímenou, rozvětvenou, 50-150cm vysokou lodyhou, která částečně dřevnatí. Drsné, na rubu bílé plstnaté listy jsou střídavé, vejčitý podlouhlé, řapíkaté. Fialové nebo bílé květy vyrůstají zpravidla jednotlivě. Plodem je lesklá hladká bobule, která je fialová, nahnědlá až černá nebo i žlutavá až bílá. Bývá kulovitá,velikosti slepičího vejce nebo je tlustě kyjovitá, protáhlá až hadovitá o délce asi 15cm i více. Barva plodu závisí na původu šlechetní a na kultivaru. Dužina plodu je bez pouzder, ale s mnoha drobnými, světlehnědými semeny. Lilek obsahuje velké množství karotenu, je tedy dobrým zdrojem provitaminu A, dále až 20 mg vitaminuB2a až20 mg vitaminu na 100g dužiny. Celkem obsahuje asi 92% vody, 3 % cukru, 1% bílkovin, 1% vlákniny a nepatrné množství tuku, v malém množství také fosfor, síru, chlór, hořčík, vápník, železo a mangan. Plody se konzumují vařené, dušené nebo pečené, často také smažené na másle jako květák nebo nakládané v octe jako okurky, mohou se však také nadívat mletým masem i jinými náplněmi.

Už ve starověku se plodům připisoval léčivý účinek, v současné době se zjistilo,že dužina Iilku obsahuje účinné látky snižující hladinu cholesterolu v krvi a působí fytoncidně.

 

Konzumace

 

Protože baklažán patří do čeledi IiIkovitých, má vysoký obsah solaninu a nehodí se ke konzumaci v syrovém stavu. Podobné jako u příbuzných druhu brambor a rajčat jsou zelené části rostliny jedovaté. Slupka je bohatá na organické kyseliny a má projímavý účinek. Připravují-li se lilky dušením bez tuku (se slupkou), mají povzbudivé účinky na játra a žlučník.

 

Pečený lilek s omáčkou tahini - Babaghannuug[3]

Suroviny:

   1 kg hnědého kulatého lilku

   1 lžíce citrónové šťávy

   1 - 2 hrníčky omáčky tahini (koupíme v obchodech zdravé výživy nebo např. Carrefouru)

   1 lžíce jemně nasekané petrželky

   1 lžíce oleje

Postup přípravy:

 

Vždy pečeme lilek ve slupce. Můžeme ho péct v horké troubě, ale lepší je opečený na pánvičce na sporáku. Obrátíme ho až změkne na jedné straně a začne z něho vytékat šťáva. Lilek pečeme cca 90 - 120 minut nebo než změkne a pak ho ihned ponoříme do studené vody s citrónovou šťávou, aby si uchoval svoji barvu. Když vychladne, oloupeme ho, vymačkáme z něho šťávu a rozmačkáme dužninu na kaši. Přidáme omáčku tahini omáčku a důkladně promícháme. Pokapeme olejem a posypeme nasekanou petrželkou.

    

Lilek podle orientálního způsobu

Ponoříme 4 lilky do vařící vody a 15 minut je povaříme. Pak je vyjmeme z teplé vody a ponoříme do studené. Lilky vychladly. Otevřeme je podél a lžičkou vyprázdníme, jak nejlépe můžeme. Půlky lilků dáme do rendlíku, osolíme a opepříme a pak je opékáme na mírném ohni 45 minut.
Mezitím uvaříme v trošce vody 300 g jemně rozkrájené cibule, když změkne přidáme k ní: protlak z 500 g rajčat a 100 g suché žemle a dužinu z lilků, kterou jsme před chvílí lžící vybrali. To vše dáme na pánev na smažení. Nalijeme do ní sklenici olivového oleje, promícháme osolíme a opeříme a přidáme trochu indického koření curry (cayenský pepř je původu anglického, koření curry indického původu a obojí se u nás používá).
Ochutnáme, chybí tomu ještě trochu pepře; připepříme a vaříme na mírném ohni ještě dvacet minut.
Po 20 minutách vyjmeme lilky z pánve a opatrně je naklademe na hlubokou mísu. Pak každý lilek naplníme nádivkou a polijeme olejem, v němž se lilky vařily.
Mísu obložíme 125 g černých oliv, z nichž jsme odstranili pecky. Dáme na mísu a podáváme osm až deset hodin potom.

Lilek po řeckém způsobu

Rozkrájíme dva lilky na plátky silné asi 2 cm, namočíme je v oleji a osmažíme na roštu. Když se pěkně zbarví, necháme je vystydnout.
Zatím co stydnou, uvaříme ve vodě 500 g mníka nebo některé jiné mořské ryby, která nemá mnoho kostí. Uvařenou rybu dáme také vychladnout. V míse na přípravu salátu promícháme plátky lilku s rybou rozkrájenou na malé kousky a s 500 g rozkrájených rajských jablíček. Pak k tomuto salátu přidáme olivový olej, šťávu z citrónu, sůl a pepř. Dáme dobře ochladit a pak podáváme.

Zapečený lilek s brambory, rajčaty a slaninou[4]

Suroviny na 4 porce:

   2 lilky, oloupané na asi 1 cm kolečka

   3 velké brambory, na asi 1 cm plátky

   500 g rajčat, na kolečka

   1 svazek zelené cibulky, nakrájená

   2 balíčky plátkového uzeného sýra

   200 g anglické slaniny, na plátky

   3 vejce

   1 šálek mléka

   4 lžíce mouky

   olivový olej

   provensálské bylinky

   pepř a sůl

   česnek v prášku

   rajský protlak nebo kečup

   sůl a pepř

Postup přípravy:

 

Pekáč (22 x 35 cm) vymastíme olejem, dno vyložíme plátky brambor a osolíme. Na brambory rozložíme druhou vrstvu z koleček lilku. Osolíme, opepříme a posypeme sušeným česnekem.

Jako další vrstvu položíme anglickou slaninu, na to nasypeme zelenou jarní cibulku, pokapeme kečupem nebo protlakem a navrstvíme kolečka rajčat. Opět osolíme.

Jako poslední vrstvu položíme kolečka lilků, posypeme ji trochou pepře a trochou práškového česneku, proslovenskými bylinkami a osolíme.

Vše zalijeme vejci rozšlehanými v mléku s moukou. Nahoru poklademe plátky sýra, přiklopíme druhým pekáčem stejných rozměrů (nebo zakryjeme alobalem - DDK) a pečeme v horké troubě (180°) po dobu 20 až 30 minut.

Vnitřní použití

Čerstvé, tepelně upravené plody se doporučují při ateroskleróze, srdečních a cévních onemocněních, dne a otocích. Způsobují aktivní vylučování cholesterolu a kyseliny močové.

 

13. Banán

Banánovník je bylina s hustě rostoucími výhonky. Z každého vyrůstají obrovské podlouhlé listy, které dosahují až 4,5 m délky. Na vrcholku na dlouhém třeni vyrůstá květenství, z kterého se pak vyvíjí ovoce - trsy žlutých, červených nebo zelených banánu. Jeden trs se muže skládat asi ze dvanácti hroznu, z nichž každý má přes tucet banánu. Je to jedna z nejplodnějších jedlých rostlin a z hlediska výživy má velmi hodnotné plody. Banánovník pravděpodobně pochází z východní a jižní Asie, znali ho už staří Egypťané, kteří pěstovali jeho etiopskou odrůdu, vhodnou k vaření. V teplých oblastech banánovníky potřebují úrodnou,těžkou půdu a velmi vlhký vzduch. I ty nejmenší mrazíky banánovníku škodí. Existuje mnoho odrůd banánu. Nejpočetnější je skupina banánu z Jamajky -jsou to tzv. Škrobové banány. Jsou velké,mají tmavě žlutou slupku a nevýraznou chuť, protože obsahují jen málo cukru. K jídlu se hodí pouze vařené. Další skupinu tvoří  miniaturní druhy - malinké banány s tenkou slupkou. Velmi zajímavou, u nás však málo známou odrůdou jsou červené nebo růžově zbarvené banány. Toto výtečné ovoce můžeme zpracovat na nejrůznější způsoby. Čerstvé zralé banány jsou vhodné k přípravě různých pokrmů nebo proste jen jako zdravá svačinka, z fermentovaných banánu se připravují výborné likéry, čerstvé listy banánovníku se využívají jako krmivo pro zvířata,ze sušených banánu se mele banánová moučka. Rozsáhlé použití mají banány i v kosmetickém průmyslu.

 

Léčivé vlastnosti

 

Banány mají také léčivé vlastnosti. Jsou bohatým zdrojem vlákniny, vitaminu B a C. Obsahují hodně hořčíku,draslíku, sacharidu,málo tuku a sodíku. K jídlu jsou vhodné pouze zralé banány - ty v nazelenalé slupce obsahují určité proteiny, které brzdí trávení škrobu a jiných složených sacharidu. Banány se nedoporučují, užíváte-li antidepresivní léky ze skupiny inhibitoru MAO (monoaminoxidazy), mohlo by totiž dojít k nežádoucím reakcím.

 

Vnitřní Použíti:

 

Draslík, jejž banány v hojné míre obsahují, pomáhá při léčbě vysokého tlaku, působí preventivně proti infarktu a skleróze, vitamin B6zmírnuje potíže v před menstruačním období a je nezbytný pro tvorbu protilátek. Banány posilují a podporují imunitu, jsou také účinnou prevencí žaludečních vředů.

 

 

 

 

 

Banánová raita[5]

Suroviny pro 6 porcí:

   500 ml (2 šálky) plnotučného jogurtu

   1 lžička směsi koření garam masala

   2 zelené chilli papričky, jemně nasekané a zbavené semínek

   3 banány, nasekané

   2 lžičky přepuštěného másla ghee

   1 lžička hořčičných semínek

   nasekaný zelený koriandr na ozdobení

Postup přípravy

Smícháme jogurt, garam masala, chilli papričky a banány. Rozehřejeme máslo "ghee" v malém hrnci, osmahneme během 2 minut hořčičná semínka až začnou praskat a vyskakovat. Zamícháme ghee do jogurtové směsi. Ozdobíme koriandrem.

14. Mango

Mango je velmi oblíbené, hojně pěstované tropické ovoce. Jsou to hruškovité nebo nepravidelně ledvinovité peckovice mangovníku indického (Mangifera indica), stále zeleného stromu dorůstajícího do výšky 30 m. Roste plane od předhoří indického Himaláje přes Barmu do Malajsie. Slupka plodu je kožovitá, zelenožlutá až červenooranžová. Drobné bleděžluté květy jsou seskupeny v bohatých koncových latách a pronikavě voní. Mangovník se pěstuje v tropech a subtropech (Egypt, Izrael, jižní Afrika, jižní Florida, Kalifornie), nejméně v 1000 kultivarech. Plody dorůstají do 20 cm a mají velmi sladkou a šťavnatou dužinu. Některé dosahují hmotnosti až 2,5 kg.

V Indii se mangovník pěstoval již před 6000 léty,pro vyznavače hinduizmu je posvátným stromem a jeho ovoce je tam ve vetší oblibě než u nás třeba jablka. Tvrdá slupka plodu není jedlá, ovoce se podává rozpůlené a zbavené pevně přirostlé k dužině velké pecky. Konzumuje se chutná, hrubě vláknitá, šťavnatá dužina zlatožluté až oranžové barvy, s terpentýnovým pachem a chutí (lze ji zmírnit skladováním plodu po jistou dobu v chladu). Mango je vhodné k přímé spotřebě, používá se také k přípravě salátu, džemu,moučníku a kompotu i pikantních směsí. Je bohaté na vitamin C, beta-karoten a sacharidy (14%).

 

Vnitřní použití

Plody manga jsou lehce stravitelné, proto je mohou jíst i lidé s onemocněním trávicí soustavy, jsou zdrojem lehce vstřebatelného betakaroténu, obsahují antioxidanty, které posilují imunitní soustavu, zmírňují následky působení volných radikálu a minimalizují tak možnost onemocnění rakovinou, posilují a regenerují organizmus.

 

Mangový koktejl s vanilkovou zmrzlinou

Suroviny:

   2 zralá čerstvá manga

   vanilková zmrzlina

   mléko

 

Postup přípravy:

Mango oloupeme a zbavíme pecky. Nakrájíme na kousky a ještě rozmixujeme v mixéru. Přidáme zmrzlinu a postupně přiléváme mléko a mícháme do požadované hustoty.

Mango - raita[6]

Suroviny pro 6 porcí:

   500 ml (2 šálky) plnotučného smetanového jogurtu

   2 manga, nakrájené na řezy

   30 g přepuštěného másla "ghee"

   1 lžíce horčičných semínek

   2 červené chilli papričky, nasekané a bez semínek

   1/2 lžičky semínek fenyklu

   nasekaná nať koriandru, na ozdobení

Postup přípravy:

V misce smícháme mango s jogurtem. Zahřejeme na pánvi máslo "ghee" a orestujeme hořčičná semínka až začnou praskat. Semínka z ochuceného tuku scedíme a odstraníme a tuk zamícháme do jogurtové směsi. Raitu ozdobíme zelenými lístky koriandru.

 

Ovocná raita[7]

Suroviny pro 6 porcí:

   500 ml /2 šálky bílého jogurtu

   2 lžíce šlehačky

   1/2 manga, nakrájené na řezy

   1/2 banánu, nakrájený na řezy

   1 kolečko ananasu

   1 lžíce máty, jemně nasekané

 

Postup přípravy:

Smícháme jogurt se šlehačkou dohladka. Přimícháme ostatní suroviny a před podáváním vychladíme.

 

 

 



[1] Amie Oliver: "The Naked Chef" - "Šéfkuchař bez čepice", televizní seriál BBC, 1999


[2] Od MUDr Zdeňky Čermákové, Lázně Luhačovice, 1965

[3] Samia Abdennour, Egyptian Cooking - A Practical Guide, The Američan University in Cairo Press, 1984 a 1996, egyptská kuchyně

[4]  Míša Procházková, farářka z Říčan, květen 2007

[5] Anonym: "Indian Cookery" Bay Cookery Collection, North Sydney, 1996 indická kuchyně

[6] Anonym: "Indian Cookery" Bay Cookery Collection, North Sydney, 1996 indická kuchyně

[7]