Aronie a jeřabiny

 

JEŘÁB

Různé druhy a variety jeřábu (včetně oskeruše a jeřábu černého) a aronie
(s rovněž černými plody) používáme s úspěchem do alejí, parků, při obnově
(rekultivaci) různých typů krajiny a dokonce i při výsadbě formou plantáží.
Plní funkci nejen hospodářskou, ale i ekologicko-estetickou. Jeřáb je vzhledný
strom, poskytuje potravu ptactvu, je medonosný a "má vysokou odolnost
proti škodlivým účinkům imisí. Může plnit funkci izolačně asanační při
výsadbách do izolačních pásů a bariér kolem ohnisek znečištění. Může plnit
i meliorační poslání na zlepšení porušených ekologických struktur, zvláště
v extrémnějších stanovištích a podmínkách. Rovněž v plnění esteticko-sociální
funkce nalézají okrasné variety bohatou škálu pro použití v různých scenériích,
které ovlivňují vyváženost nejen biologickou, ale hlavně estetickou."
(Dolejší, Kott a Šenk)

Aronie na podnoží jeřábu ptačího se může uplatnit i na omezeném prostoru
a v blízkosti domu. Jde o stromky jako stvořené k rodinným domkům
i venkovským chalupám s menšími zahradami. I když jeřáb bývá často
součástí rozptýlené zeleně a přináší úrodu i při částečném zastínění a na chudých
půdách, snažíme se mu zajistit slunné místo a zem bez skalního podloží či silnějších
vrstev jílu. "Jeho kořenová soustava dokáže čerpat vodu a živiny i z horších půd
a podloží. Má nejmenší požadavky na teplotu, takže ještě v polohách
v nadmořské výšce asi 1500 m, pokud nejsou příliš otevřené severním větrům,
přináší kvalitní ovoce. Je velmi mrazuvzdorný." (Dolejš, Kott a Šenk)

"Význam jeřábu ve zdravotnictví je velmi značný. V lidovém lékařství
byl hojně zastoupen již v dávných dobách. S jeho léčivými vlastnostmi,
dietetickými vlivy na lidský organizmus byly kdysi spojeny i pověsti
o zázračné moci a nadpřirozených bytostech." (Dolejší, Kott a Šenk)

"V germánské mytologii byl jeřáb ptačí zasvěcen bohu hromu Donarovi
a stal se předmětem mnoha pověr a ság." (J. Kresánek)

Keltové považovali jeřáb za ochranný strom a všechny jeho části 
měli za posvátné. Větvičky jeřábu zdobily každý dům, obvykle se 
zavěšovaly nad dveře, neboť se věřilo, že mají schopnost odrážet 
zlá kouzla a kletby. Při keltském svátku Beltine si mladé dívky 
splétaly z větviček jeřábu věnec, který nosily na hlavě. Z větviček 
jeřábu se také dělal jeden z nejobvyklejších lidových amuletů: 
sluneční křížek, což byly dvě zkřížené větvičky svázané nitkou. 
Nosily se při sobě nebo upevňovaly k oblečení. Jak víme z mnoha 
pověstí, druidům pak sloužily hůlky z jeřábu zejména k ochranným 
kouzlům. Při Lugnasadu se obřadní koláč pekl výhradně na ohni 
rozdělaném z větví jeřábu. (In Spirit)

Jeřáb obecný (syn. jeřáb ptačí, hov. jeřabina, slov. jarabina vtáčia, 
Sorbus aucuparia L.)
Keř nebo častěji středně velký, 16 - 18 m vysoký strom s kulovitou korunou.
Je lesním druhem s velmi širokou ekologickou amplitudou. Je vysazován často
u cest, především v chudých, neúrodných krajích. V lesním hospodářství se
vysazuje zejména na degradovaných půdách po monokulturách. Jeřabina je odolná vůči
smogu. Dožívá se 80 - 100 let. Plody se v zimě živí mnozí ptáci, kteří zanášením
semen v trusu přispívají k rozšiřování tohoto stromu.

Oranžověčervené plody zvyšují dekorativní působení stromu. Obsahují kyselinu
jablečnou, sorbinovou a parasorbinovou, uhlohydráty (sorbit, dulcit), pektinové
látky, třísloviny, karotinoidní barvivo sorbuzín a v semenech mandlový olej
a glykosid amygdalin (je i v listech). Kyselina parasorbinová potlačuje klíčivost
semen. Podle Kresánka (Sr.) se v květech nachází nepříjemně páchnoucí
trimetylamin.

Jeřáb ptačí slouží jako podnož např. pro aronii – stromky jseu pak malého
vzrůstu a dobře se hodí podél cest, domů, zdí a plotů.

"I když praktické použití mají všechny rostlinné části, je to především plod,
v němž je koncentrováno maximum všech specifických hodnot, jimiž jeřáb
vyniká. Léčivé účinky využívané především v prevenci jsou zvláště průkazné
zásluhou vitamínu C. Již dříve byly tyto plody používány proti skorbutu. Dalších
součástí celého aktivního komplexu látek se využívalo jako projímadla, kde se
projevovala především kyselina parasorbinová. Oproti tomu jako statikum
ve formě vařených plodů působily zase třísloviny. Těchto účinků se využívalo
i ve veterinární lidové praxi. Extrakty z plodů se využívaly i při léčení
a prevenci onemocnění dýchacích orgánů. Zvláště šťávy a sirupy mají léčivý
účinek na horní cesty dýchací. Různé čaje z plodů upravují zažívací funkce.

Velmi cennou látkou v plodech je sorbit, který se z plodů získává dokonce
průmyslově. Jeho velkou předností jako sladidla je vhodnost použití
v dietetickém jídelníčku diabetiků, kde v lehčích případech této choroby
nezatěžuje tak nepříznivě funkci metabolizmu sacharidů jako cukerná sladidla.
Vhodně je aplikován do dietetických výrobků. Sorbit je rovněž základní látkou
pro získávání kyseliny askorbové.

Plody jeřábu vynikají vysokým obsahem vitamínu C. Tento vitamín vyniká
u jeřábu značnou stabilitou, zatímco u jiných ovocných druhů vlivem světla,
vyšších teplot a působení kyslíku svou účinnost ztrácí. Je také stabilní
v sušených a konzervovaných plodech. Dále je v plodech jeřábu i provitamín A,
kterého obsahuje více než např. mrkev. Významný je rovněž obsah kyselin
a cukrů. Velmi cenný je obsah bioflavonoidů, včetně tzv. vitamínu P. Vedle
kyseliny jablečné je zde přítomna kyselina jantarová, citrónová a další.
Příjemnější chuť sladkoplodého jeřábu je způsobena nejen vyšším obsahem cukrů,
ale také nižším obsahem tříslovin." (Dolejší, Kott a Šenk)

"Čerstvé plody byly odjakživa konzumovány jako laxans a zejména Seveřané z nich
vyráběli ocet a pálenku. Krajově jim ještě v druhé polovině 20. století byly přisuzovány
léčivé vlastnosti při plicních onemocněních a stejně silný odvar se dával i dobytku. Na
Slovensku se kdysi z plodů pálila silná pálenka a pila po lžících při dyzentérii.
Nejlepší je prý z jeřabin moravského druhu (var. edulis Dieck. – var. moravica Zeng.,
s plody až 15 mm dlouhými a jedlými). Mičurin zařadil do své ovocnářské praxe
studium jeřabin a podařilo se mu získat mezidruhovým, ba dokonce mezirodovým
křížením (s mišpulí) výhodné formy pro potravinářství a likérnictví. Jeřabinové výlisky
jsou velmi hodnotným vitaminózním krmivem; listy jsou krmovinou pro kozy a ovce
a dřevo je výborným materiálem na soustružnické práce.

Plody jsou používány především jako střevní regulans a močopudný prostředek. Působí
mírně projímavě. Odedávna jsou díky obsahu vitamínu C známým prostředkem proti
skorbutu. Lidově byly ještě v druhé polovině dvacátého století používány proti revmatismu
a ledvinovým kamenům.

Podle izraelských výzkumů z přelomu tisíciletí plody jeřábiny, resp. jeřabinová šťáva 
výrazně ovlivňuje imunitu (zejména ve smyslu jejího posilnění), nejvíce mezi všemi ovocnými
šťávami.Bylo by třeba zjistit, zda dokáže modulovat také neadekvátní (např. přehnané) reakce 
imunitního systému. 

Dávky:
Kávovou lžičku (1,5 g) plodů za studena na dvě sklenice (400 ml) vody; po 8 až 10 hodinách
macerace scedit a vypít po doušcích v průběhu dne. Opakovat každý druhý den (6 až 12–krát).

Jinak: 15 g plodů na 200 ml záparu; užíváme 3 až 4–krát denně 1 velkou lžíci.

Na terapeutické účely se někdy vaří i sirup: čerstvé plody se zavaří na šťávu s polovičním
množstvím cukru a šťáva se užívá víckrát denně po čajové lžičce. Sladší dnes pěstované variety
obsahují asi 13% cukru a pektin a jsou proto vhodné na přípravu šťáv, kompotů, likéru apod.

Obsažený alkoholický cukr sorbit (nachází se v plodech i dalších druhů jeřábu a hlohu) je užíván
jako výživný prostředek pro diabetiky, dále jako základní surovina na výrobu sorbózy (surovina
při výrobě vitamínu C). Pro velkou spotřebu je vyráběn i z glukózy. Koncentrované roztoky sorbitu
mají vzhled glycerínu. Ve farmacii a kosmetice jsou náhražkou glycerínu (např. v mastech a lotionech
– čistících a omývacích přípravcích), zatímco umělý sorbit je používán na výrobu polykondenzačních
živic (Tween)." (Kresánek)

Jeřabiny mají díky obsaženým cukrům a dalším stravitelným látkám určitou
energetickou hodnotu a navíc dokáží zlepšit tělesný metabolismus, takže
se někdy označují jako energeticky velmi hodnotné, což však nelze brát doslovně.

Účinek vitamínu C je v jeřabinách podpořen přítomností boflavonoidů a provitamínu
A a tento komplex je nejspíš příčinou, proč izraelští vědci v roce 2000 vyhodnotili šťavů
z jeřabin jako nejúčinnější ovocnou šťávu na podporu imunity (menší účinek mají plody
borůvky, ostružiníku, rajčete a maliníku, šípky růží, barvivo červeného vína a bílá kůra
citronů a pomerančů, stejný nebo vyšší účinek má plod čínské rostliny goji)

"Z jeřabiny se sbírají především plody, listy a kvetoucí nať. Usušená kvetoucí nať bez
plodu je téměř bez zápachu a má poněkud trpkou chuť. Sušíme ji na stinných a vzdušných
místech ve vrstvě asi do 15 cm. Větší množství je výhodnější sušit umělým teplem, a to
při teplotě do 50 stupňů C. Při správném usušení se musí stonek jeřabiny lámat. Jeřabinová
nať se také používá k podpůrné léčbě při cukrovce, rostlina se též označuje jako orální inzulín.
V lidovém léčitelství se využívá jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka, proti
epilepsii a při dětských horečnatých onemocněních s vyrážkami. Kdysi se používala i proti
hadímu uštknutí." (mz; "Léčivá jeřabina", Spirit 43/2006)

Plody jeřábu obecného jsou mírně toxické, proto je nekonzumujeme ve větším množství,
zejména se vyvarujeme plesnivých plodů.

HOMEOPATIE:
Čerstvé květy sbírané ihned po rozkvětu /duben - květen/. Líh 80%, 
ředí se lihem 40%. Obyčejně jen D2. H: Záněty horních cest 
dýchacích, ale hlavně při ženských potížích (obsahuje látku 
podobnou ženskému hormonu).

Jeřáb muk, syn. muk obecný
Keř nebo malý, 6 až 12, zřídka až 15 m vysoký strom. Kůru má
černošedou s bílými skvrnami, zpočátku hladkou, později podélně
popraskanou. Větve jsou lesklé, červenohnědé, zpočátku bíle plstnaté.
Listy jsou střídavé, jednoduché, tuhé, krátce stopkaté, vejčité nebo
protáhnuté, na bázi široce klínovité až zakulacené, na okraji
dvojitě pilovité. Na líci jsou v mládí plstnaté, později lysé, na
rubu bíle plstnaté, na žilnatině žlázkaté. Květy jsou složené do
chocholkovitých metlin. Jednotlivé květy jsou drobné, obojpohlavní.
Plod je kulovitě-vejčitá malvice velikosti třešně, pomerančová nebo
červená se žlutou, moučnatou dužinou. V plodech druhů rodu Sorbus
je kamenný endokarp, který tvoří několik peciček, proto se v těchto
případech uvažovalo o opuštění původního pojmenování plodu malvice
(která má endokarp blanitý) a zavedení nového názvu - vícesemenná
peckovice (pyrenarium).
"Jeřáb muk je dřevina světlomilná, která v krajním případě snese i polostín.
Roste na mírně suchých, dosti teplých půdách. Domovem je všude v Evropě,
v slunných lesích nebo houštinách. Vykazuje velké bohatství forem. Pro své
plstnatě a vlnatě chlupaté listy hojně vysazován podél silnic ve městech či
podél dopravních tepen v otevřené krajině (váže prach). Drobné malvice
tohoto jeřábu jsou v časném podzimu pro svou křiklavě červenou barvu ptáky
a veverkami jen málo vyhledávány. Zůstávají proto na stromech až do sklonku
roku a lze je na nich tudíž vídat dokonce i v zimních měsících. Po prvních nočních
mrazících však jejich barva poznenáhlu tmavne, až konečně nabyde barvy zářivě
tmavočervené. Teprve pak jsou tyto malvice ptáky nebo ze zimního spánku
vytrženými veverkami sbírány a konzumovány. Po stránce ekologické tvoří
takovéto dřeviny skupinu rostlin mimořádně důležitou pro zimní výživu menších
obratlovců. Plody tohoto jeřábu jsou pro obsah parasorbinové kyseliny trochu
jedovaté. V dobách nouze se sbíraly, sušily a zpracovávaly na mouku, která
byla přidávána do chleba. Při tepelném zpracování se parasorbinová kyselina
do značné míry zničí, takže příležitostnému užití plodů tohoto jeřábu či příbuzných
druhů nestojí vlastně nic v cestě." (B. P. Kremer)

Jeřáb břek (slov. brekyňa obyčajná, Sorbus torminalis (L.) Cr.)
Menší, zřídka až 15 m vysoký strom. Patří mezi evropské druhy.
Rozšířený je v jižní a střední Evropě, na Kavkaze, v Malé Ázii,
Sýrii a v Severní Africe. U nas a na Slovensku je rošířen hojně od
nížiny až po horský stupeň, zejména na vápencích. Roste ve
světlejších, teplejších listantých lesích, v křovištích a na
skalnatých stráních, nejčastěji v lesích bukovo-jilmovo-dubových,
na hlubokých, dobře provzdušněných půdách, bohatých na výživné
látky, zejména na vápník. V teplejších oblastech, zejména v
pahorkatinách, je častá i na kyselém substrátu. Roste velmi pomalu
a dožívá se 100 - 150 roků. Dřevo má velmi těžké, trvdé,
narůžovělé, bez zabarveného jádra. Je těžko štípatelné, v syrovém
stavu velmi pracuje. Je vhodné na stolařské a kolářské výrobky. Z
mladých větví se získává žluté a červené barvivo. Plody se živí
ptáci. Je vhodným stromem pro bažantnice, do parků a stromořadí.
Plody lze konzumovat i syrové, ale pro obsah kyseliny parasorbinové
se nedoporučuje konzumovat větší množství tepelně nezpracovaných
plodů.

Jeřáb oskeruše
=======================================
Ve Strážnici se sešlo na 150 vzorků oskerušové pálenky
-------------------------------------------------------------------

Na 150 druhu palenky z plodu jerabu oskeruse predstavili pestitele ve
Straznici na Hodoninsku. Akce ma predevsim predstavit oskerusi, coz je
lidovy nazev pro tento druh jerabu, jako vzacny a typicky strom
Slovacka a presvedcit lidi, aby ji zacali znovu pestovat a vyuzivat,
rekl jeden z poradatelu Vit Hrdousek.

Plody oskeruse se nevyuzivaji jen pro vyrobu alkoholu, ktery ma podle
Hrdouska i lecive ucinky, ale ve Straznici z nich delaji i buchty a
most nebo je susi a nakladaji. Koho strom zaujme, muze si domu odnest
sazenici. Hrdousek uvedl, ze zajem byl loni velky a letos jich maji
pripraveno nekolik stovek. Behem roku si mohou lide prijit pro oskerusi
do Tvarozne Lhoty.

Svatek ve Straznici obohati i predstaveni rozsireneho vydani knihy
Oskeruse od A do Z, vystava fotografii i mala modni prehlidka stredniho
odborneho uciliste ve Straznici, doplnena kolekci sperku z oskerusoveho
dreva.

Oskerusi lze nejcasteji najit v jihovychodni Evrope a v severni Africe.
Na Moravu se dostala ve stredoveku. Strom dorusta deseti az 15 metru a
v minulosti se jeho plody vyuzivaly na Moravskem Slovacku v
lecitelstvi, vyrobe palenek nebo se pridavaly do buchet. Jeden z
nejstarsich stromu v tuzemsku roste u Radejova na Hodoninsku; odbornici
odhaduji jeho stari na 400 let, v obvodu meri pres 450 centimetru.

Hrdousek dodal, ze na Morave jiz roste nekolik tisic stromu, ale vetsina
oskerusi je z nove vysadby.
(Radio Prague)
 



ARONIE



 

DŘEVINY PRO NOVÉ TISÍCILETÍ

Nemáte ještě u domu aronii?

(verze č. 5)
Kolem rodinných domků, v alejích a - zatím ještě poméně málo - v ovocných
zahradách, vídáme menší vzhledný okrasný stromek (někdy keřík) s dekorativními
chocholíky čistě bílých květů na jaře a s neméně zdobnými černými plody
připomínajícími větší černé jeřabiny v létě. Nejlépe však v zahradě
"ukáže" na podzim, kdy jeho listí podobné tvarem listí třešňovému hraje
všemi barvami až po krásnou, krvavě červenou. Je to aronie černoplodá -
blízká příbuzná našich známých jeřabin. Mnozí pěstitelé již ví, že zdaleka
nejde jen o okrasný stromek, ale i zdroj hodnotného ovoce, které je zároveň
potravinou i lékem. Aronie se ještě stále řadí mezi opomíjené druhy,
ačkoli jde o nenáročnou a vděčnou ovocnou dřevinu. Daří se jí i v chudých půdách,
snáší i vysoké polohy a patří mezi nejodolnější druhy.

"Tento rod z čeledi růžovitých (Rosaceae) zastupují tři druhy velmi
příbuzné a podobné jeřábům. Ze Severní Ameriky pochází temnoplodec
planikolistý - Aronia arbutifolia (L.) Pers. a temnoplodec třešňolistý -
Aronia prunifolia (Marsch.) Redh. Třetím druhem, který se v poslední době
stal opět předmětem pěstitelského i šlechtitelského zájmu, je aronie černá
(temnoplodec černý) - Aronia melanocarpa (Michx.) Elliot. Tato je domovem
rovněž v Severní Americe, kde ve volné přírodě vytváří nižší kompaktní keře
vysoké asi dve metry (ale nalezneme jej i na území Ruska)." (A. Dolejší).

Lidově je někdy označována jako černý jeřáb, ale tato rostlina (jeřáb černoplodý –
– Sorbus melanocarpa) se od aronie liší, i když má podobnou chuť a podobné
obsahové látky.

Ve květech můžeme předpokládat fytohormony estrogenového typu, stejně
jako jsou v květech jeřábu ptačího, kde bylo na počátku 90. let zjištěno
1000 jednotek na kilogram. Hlavní prospěch pro člověka však představují
aroniové plody - Fructus aronii melanocarpii Jsou sbírány koncem léta a na podzim.
Ojediněle je sbírán i list nebo květ, a to v dubnu a květnu.

Aronie má plody sice s nižším obsahem vitamínu C (10 - 60 mg na 100 g),
ale s velkým množstvím dalších fyziologicky cenných látek. Obsahuje bioflavonoidy
- rutin a další flavonoidy s účinkem na stěnu cévní (dříve označované jako vitamín P),
cukry, karoteny, antokyany, vitamíny PP, B2, B9, pektinové látky, třísloviny, velké
množství fenolových sloučenin (4 až 6 procent), kyselinu sorbovou, která má konzervační
účinek, avšak je ve vyšších koncentracích/množství toxická. Za přijatelné jsou považovány
odrůdy jeřabin (tzv. sladké), u nichž je obsah kyseliny sorbové nižší než 0,5%. Aronie
tento limit splňuje. Povolený denní příjem kys. sorbové je 25 mg/kg tělesné hmotnosti.
Sorbitu obsahují až 3,5% - je náhražkou cukru pro nemocné cukrovkou. Mají značný
obsah železa, vápníku a mikroelementů - jako např.: bór, jód, fluór, mangan, měď, kobalt,
molybden a další. Plody bez semen obsahují kolem 40 mikrogramů jódu na 100 g
(v půdách dobře zásobených jódem až 400 mikrogramů na 100 g). Jde o prvek žádoucí
zejména pro těhotné a kojící ženy a děti a pro osoby žijící v oblastech s nedostatkem
jódu v půdě nebo v oblastech se znečištěným životním prostředím. U dětí má
jód důležitou roli při rozvoji mozku a inteligence (údajně i na školní prospěch),
při prevenci zubního kazu, a s dalšími obsahovými látkami aronie i na posílení
imunitního sytému. U dospělých i dětí je jód důležitý pro činnost štítné žlázy,
hormonální rovnováhu a ochranu před radioaktivním jódem. (Vysokým
obsahem jódu je toto ovoce blízké plodům feijoja - Orthostemon - nebo kivi.)
Bioflavonoidy podporují působení vitamínu C a působí s ním často synergicky.
Plody aronie je vhodné doplnit vitamínem C v tabletách nebo ovocem
s vyšším množstvím vitamínu C zejména při zpevňování kapilár, léčbě
hypertenze, aterosklerózy, nachlazení a zápalu plic. Konzumace
ovoce s vyšším obsahem bioflavonoidů je velmi vhodná při vysokém
krevním tlaku, stresu, chronických bolestech, zánětech (včetně zápalu
plic) a skleróze. Plod aronie působí na štítnou žlázu nejen prostřednictvím jódu,
takže dokáže regulovat více druhů poruch činnosti tohoto orgánu, jmenovitě
hyperfunkci (zvýšenou činnost) i hypofunkci (sníženou činnost). Hovoříme
o regulaci, harmonizaci činnosti štítné žlázy a je dnes již doloženo mnoho
případů úspěšného léčebného působení na štítnou žlázu pomocí plodů aronie.
Aronie léčí také zvýšený krevní tlak. Dobře využitá může být v kardiologii, vedle jiného
i proto, že svou kombinací vitamínu C a bioflavonoidů působí při pravidelné
konzumaci výrazně protiskleroticky. Aronie působí dobře i při gastritidách.
Plody arónie je vhodné doplnit vitamínem C v tabletách nebo ovocem s vyšším
množstvím vitamínu C zejména při zpevňování kapilár, léčbě hypertenze, aterosklerózy,
nachlazení a zápalu plic.

Plod aronie můžeme s klidem zařadit mezi přírodní vitamínové bomby a tzv. malé
adaptogeny. Pro zdraví je nejlépe konzumovat je za syrova, ale jejich chuť je takto
více trpká (svíravá) než po kuchyňské úpravě.

Plody mají až 60% šťávy. Tato šťáva se dá s úspěchem také použít na přibarvování
světlých vín, různých nápojů, šťáv ap. a na výrobu biologicky aktivního, neškodného
potravinářského barviva (viz též ostružiny). Plody obsahují přírodní konzervant
a nepodléhají snadno plísni, kvasinkám a bakteriální hnilobě; mají delší trvanlivost
za syrova i při různých druzích konzervace než jiné druhy ovoce. Díky tomu také nemusí
být zpracovány ihned po sklizni a produkty z nich vyrobené obsahují mnohem méně
plísňových toxinů než například podobné produkty z jablek nebo jahod (rozdíl je zvlášť
patrný při průmyslovém zpracování, kdy není kvalita jednotlivých plodů dostatečně
kontrolovaná.) Se sklizní není nutno pospíchat neboť zralé bobule nesprchávají.
Vhodně uložené v suchém prostředí vydrží i přes zimu.

Přírodní šťáva a plody aronie se doporučují jako léčebný prostředek při ateroskleróze,
vysokém krevním tlaku a anacidních gastritidách. Je ověřeno, že šťáva snižuje hladinu
cholesterolu v krvi nemocných aterosklerózou. Zvyšuje se rychlost proudění krve,
což je vhodné při léčení hypertenze. Veškeré výrobky z aronie projevují aktivitu při
zpevňování kapilár. Zjistilo se, že působením plodů a šťávy jeřábu černoplodého
se vyrovnávají procesy vzruchu a útlumu v mozku a snižuje se emocionální nerovnováha.
Podobný efekt můžeme očekávat i u aronie. Vzhledem k příbuznosti s jeřabinou můžeme očekávat i vliv plodu aronie na imunitu, třebaže patrně ne takový, jako u jeřabin.
Plodu jsou doporučovány jako vhodný a výhodný pomocný detoxikační prostředek, zejména
na podporu ledvinových a jaterních funkcí.

Rutin obsažený v plodech se používá k výrobě léčiv proti vysokému krevnímu tlaku,
ateroskleróze (arterioskleróze) i žaludečním vředům. Sušené aronie jsou výborným lékem
při ledvinových a žaludečních potížích. Lžičku jeřabinové (tedy i aroniové) marmelády
můžeme používat několikrát denně při ledvinových kamenech a revmatismu a na posílení
imunity.

Plody lze sušit či zmrazovat, ale zpravidla se zpracovávají čerstvé na marmelády, džemy,
želé, sirupy, kompoty, vína a likéry nebo se kandují. V dnešní
době syntetických sirupů a nápojů je šťáva z aronie vítanou surovinou pro přípravu nápojů.
Prodávané, většinou přeslazené džusy se zvýšeným podílem aronie nebo černého rybízu
po zředění se stolní nebo pramenitou vodou (např. 1:1) představují nápoj, který
doporučuji dětem i dospělým. Ale možná, že výrobci sirupů již procitli - nedávno jsem
již viděl sirupy přibarvované biologicky aktivním barvivem - výtažkem z černého bezu.
Šťávu, sirup nebo džem je dobré připravovat míšením podílu aronie a červeného
rybízu, který dodá chybějící kyselost. Nebo můžeme přidat citrónovou šťávu. Aroma
můžeme zvýraznit přidáním hřebíčku, skořice nebo badyánu. Míšením s rybízem, špendlíky nebo
jablky při výrobě džemu nebo marmelády nejen dodáme kyseliny, ale také zmírníme
trpčí chuť aronie. Jablka je lépe do směsi nastrouhat i se slupkou, aby měl produkt
výraznější aroma a vyšší obsah léčivých látek. Trpkost plodů můžeme zmírnit i tak, že
je nejpve povaříme na nápoj a po slití rozvaříme s cukrem a kořením na marmeládu nebo
džem. Plody před použitím důkladně propláchneme a zbavíme prachu.

Sušené plody přidáváme do čajových směsí včetně různých ovocných čajů, avšak zde je
jejich účinnost vzhledem k menšímu množství a způsobu přípravy trochu menší.
Do ovocného čaje je nejlépe přidat pár rozmačkaných plodů aronie v čerstvém stavu. 
List aronie je využíván jako prostředek pro snížení krevního tlaku, působí protizánětlivě
a žlučopudně. Lze jej používat i v revmatologii, protože zvyšuje vylučování nadbytečných
či nežádoucích solí z organizmu. Podle Toniho je lépe listy v případě jejich použití na
podporu cévního systému lépe používat v čajových směsích v kombinaci s bylinami
s podobným účinkem (hloh, pohanka, routa, květ bezu černého).

Plod i list je možno podávat profylakticky na ochranu jaterního parenchymu (hepatoprotektivní
účinek), například při doléčování žloutenky, při léčbě alkoholismu apod.

Aronie se pěstuje buď jako keř (dosahuje výšku asi 2 m a šířku
1,5 m), nebo roubovaná na jeřáb ptačí, na kterém vytváří menši koruny.
Ten sám o sobě je subtilnější dřevinou (dorůstá výšky 5 až 15 metrů), avšak
při naroubování aronie vznikne výrazně malý stromek (kmen 1,5 až 2 metry)
u kterého se nemusíme obávat nečekaně bujného vzrůstu a který se hodí jak
do blízkosti domu, zdi či plotu, tak do stromořadí v parcích, zahradách či podél cest.

Dá se použít také jako plotový krycí keř, jako stromek pro vymezení okraje parcely
apod. - bez rizika, že by stromek v budoucnosti ohrožoval bujným vzrůstem
práva našich sousedů, dopravní značky či elektrické vedení. Dobře se hodí do malých
zahrádek, svou malou korunu a nízkým vzrůstem zabírá málo místa a zbytečně nestíní.
Spolu s mišpulí, velkoplodými růžemi, kdouloní, jeřáby, černým bezem, višní,
smokvoní, kdoulovcem a ozdobnými jabloněmi může i aronie představovat přirozený
přechod mezi ovocnou a okrasnou zahradou.

Keříčkové sazenice můžeme získat odřízkováním, odnožemi (kořenovými
odkopky), hřížením, dělením keřů i ze semen, protože potomstvo si celkem
dobře podržuje vlastnosti matečné rostliny. Je však třeba sledovat
semenáčky a při případných negativních vlastnostech (nízká plodnost,
náchylnost na mráz, drobné plody apod.) nekvalitní jedince odstraňovat.

Plody vydrží dlouho na stromě zralé, aniž by se kazily, takže je můžeme
sklízet postupně a konzumovat delší dobu čerstvé. Z jednoho keře můžeme
obrat až 10 kg plodů, které můžeme ve vhodných podmínkách uskladňovat
až 2 měsíce, aniž by utrpěly na jakosti.

Strom zůstává v dobré kondici a spolehlivě plodí i více než dvacet let. Nástup
do plodnosti je velmi časný, plodnost je pravidelná a vysoká. Poměr
velikosti stromku a hmotnosti úrody je někdy až zarážející. Plody uzrávají
ve druhé polovině srpna a na stromcích vydrží až do poloviny září. Pak je
třeba je již sesbírat, aby neopadaly. Škůdci ani chorobami netrpí. Tento druh
je samosprašný. Pro svou nenáročnost pěstování a ošetřování a pravidelnou
úrodu představuje mj. také ekonomický efekt, jakého zahrádkáři na malých
plochách málokdy dosahují. Při výsadbě je však v určitých místech (např.
v blízkosti lesa) třeba mít pozemek zabezpečený před zajíci a vysokou zvěří, která
ráda okusuje kůru. Dozrávající plody je třeba někde (zejména tam, kde si na aronii
ptáci zvykli) chránit před ptactvem, nejlépe sítěmi či sáčky. Část úrody můžeme
ponechat na stromě, plody jsou pro více druhů ptáků cenné.

U nás se pěstuje jediná odrůda, která byla vyšlechtěna z materiálu dovezeného
z Ruska který z vybraných amerických rostlin vyšlechtil již V. I. Mičurin. Z těchto
zdrojů inženýrka Holubová a další pracovníci ze Šlechtitelské stanice ovocnářské
ve Velkých Losinách vyšlechtili odrůdu Nero, a ta byla u nás zapsána v roce 1973.
Na půdu a klima není aronie náročná. Dosahuje pěkných výnosů i v té nejhorší půdě
a v nepříznivých klimatických podmínkách, avšak v dobrých podmínkách nás může
překvapit zvlášť vysokou úrodností. Aronie má ráda zejména dostatek slunce.
Z toho důvodu vybíráme slunné stanoviště a aronii (pokud nejde právě o živý
plot), zejména pokud vysazujeme více řad stromků, vysazujeme 3 metry od
sebe. Starší stromy můžeme poněkud prosvětlit řezem. Jinak ji zbytečně
nezastřihujeme, protože nejvíce plodí na konci větví a omezili bychom úrodu.
Stromek v podstatě sám udržuje pěkný tvar a optimální velikost.


Darius Nosreti, 2001, akualizováno 2003, 2005

Jeřabinová marmeláda (tip televize Prima)
Povařené jeřabiny propasírujte na 1 kg dřeně, poté vařte společně s 600 g cukru po dobu asi 10 minut. Ihned nalijte ještě horké do sklenic. Používá se jako lék, a to jedna lžička několikrát denně při ledvinových kamenech a revmatismu.

Jeřabinová marmeláda (míchaná; tip D. N.)
Jeřabinovou nebo aroniovou marmeládu nebo džem zjemníme, když rozvařené ovoce smícháme ve stejném poměru
se zahuštěným jablečným pyré (jablečnými povidly nebo jablečnou marmeládou).

Menší obsah kyselin vyrovnáme přidáním vhodné odrůdy jablek nebo rybízu. Také aroniovou šťávu je vhodné
míchat se šťávou rybízovou nebo jablečným moštem.

Aroniový kompot (připravovaný za studena; tip Toniho z Internetu – 11/99)
Do sklenic sypeme střídavě vrstvu plodů a vrstvičku cukru. Je podáván v dávce 100 až 250 g na den.

Arónie - a la brusinky *
1 kg černé jeřabiny
600 g cukru
1 balíček vanilkového cukru
1/2 lžičky skořice
3-4 utlučené hřebíčky
sklenka rumu
1 Pektogel
1/2 lžičky kyseliny citrónové

Příprava:
Jeřabiny očistíme, otrháme ze stopiček, propláchneme a necháme okapat. Vsypeme do kastrolu, podlijeme
trochou vody a vaříme asi 20 minut. Pak přidáme cukr, koření a vaříme doměka. Ke konci varu jeřabiny
zčásti rozmačkáme, přidáme Pektogel, povaříme minutu, přidáme kyselinu citrónovou, zase povaříme,
až se rozpustí, stáhneme z ohně, přilijeme rum, promícháme a horkou směs lijeme do malých čistých
skleniček a uzavřeme.

Džem z černých jeřabin *
1 kg  jablek, 1  kg černého  jeřábu, 1  kg cukru,  mletá skořice,
citrónová kůra, 2,5 dl vody, Petol.
Jablka  nastrouháme  nahrubo  i   se  slupkou,  přidáme  skořici,
citrónovou  kůru  a  vodu.  Vaříme  prudkým  varem  10 minut, pak
přidáme cukr  a po jeho rozpuštění  jeřabiny. Velmi prudce vaříme
dalších  15 minut,  mají-li jablka  mnoho šťávy,  vaříme i  déle.
Nakonec  přidáme  Petol.  Ještě  horký  džem  plníme  do sklenic.
Uchováváme v chladnu.

Jeřabinový kompot *
Malvičky aronie nebo jeřábu černého (obdobně jako jeřábu obecného) předvaříme
v mírně  vroucím roztoku  1,5 kg  cukru v  1 litru  vody, až jsou
jeřabiny  změklé,   mírně  svraštělé  a   proslazené,  ale  dosud
nerozvařené.  Okapané  jeřabiny  naplníme  do  sklenic a zalijeme
tímtéž roztokem, ve kterém jsme je předvářeli. Méně sladký kompot
můžeme vyrobit předvařením  jeřabin v roztoku 150 až  200 g cukru
v 1  litru  vody  po  5  až  10  minut  a  okapané plody zalít ve
sklenicích nálevem 700 g cukru v  1 litru vody. Oba druhy kompotu
sterilujeme  ve  sklenicích  0,5  litru  při  teplotě vodní lázně
85°C, a to  prvý kompot po dobu 20  a druhý kompot po dobu  25 až
30 minut.

Jeřabinový mošt *
Jeřabiny  rozdrtíme   a  vylisujeme.  Výlisky   rozředíme  vodou,
ponecháme 12 hodin odležet a znovu vylisujeme. Oba podíly smísíme
a odkalíme sedimentací.  Čirou šťávu rozředíme  vodou v poměru  1
díl šťávy a 1 díl vody a  přisladíme cukrem v množství 100 až 150
g cukru  na  1  litr  neředěné  šťávy.  Pro zlepšení chuti můžeme
smísit  1 díl  šťávy z  černých jeřabin  a 1  díl šťávy z jeřabin
jeřábu obecného. Mošt naplníme do lahví a sterilujeme při teplotě
vodní lázně 85°C po dobu 15 minut.

Jeřabinový sirup *
Jeřabiny  rozdrtíme   a  vylisujeme.  Výlisky   rozředíme  vodou,
ponecháme 12 hodin odležet a znovu vylisujeme. Oba podíly smísíme
a odkalíme  sedimentací.  Po  odkalení  rozpustíme  ve  šťávě při
teplotě  80 st. C 1,6  kg cukru  a 8  g kyseliny  citrónové na 1 litr
šťávy.  Sirup naplníme  do lahví  a uzavřeme  korunkovými uzávěry
nebo zátkami.
 
Kompot z aronie *
Svaříme 2 kg  cukru s 0,5 litrem vody a  ještě do vařící tekutiny
přidáme  2,5 kg  odstopkovaných  nakrájených  jablek a  vaříme 10
minut. Pak přidáme 2,5 kg plodů  aronie a znovu vaříme dalších 10
minut. Dochutíme špetkou skořice a citrónové kůry, horké naplníme
pod omni-víčka  a popřípadě sterilujeme.  Stejným způsobem můžeme
kompotovat také červené jeřabiny, klikvy i brusinky.

Delikatesní jeřabiny *
Do většího kastrolu dáme 2  litry vypraných plodů aronie, přidáme
1,25  kg  cukru  a  0,5   litru  bílého  vína,  ochutíme  skořicí
a několika hřebíčky.  Vaříme 1/2 hodiny,  často mícháme a  vařící
naplníme  do   předehřátých  sklenic,  uzavřeme   a  uložíme  bez
sterilace.

Sirup z aronie *
Do 4-litrové  sklenice dáme 2 litry  otrhaných a vypraných plodů
aronie, přidáme 80 g  potravinářské kyseliny citrónové a zalijeme
vodou až po hrdlo. Za 32 až  36 hodin přecedíme a plody jen lehce
zmáčkneme.  Získáme tak  silně  zabarvenou  šťávu. Na  každý litr
šťávy přidáme 1  kg cukru a za studena občas  mícháme, až se cukr
zcela rozpustí. To trvá asi  2-3 hodiny. Získaný sirup slijeme do
lahví  a konzumujeme  jako  jiné  sirupy. Tento  postup zachovává
většinu účinných látek z ovoce.

Kompot ze sladkých jeřabin *
Na  1  kg  očištěných  plodů  použijeme  asi  60 dkg cukru, který
obvyklým  způsobem  svaříme  s  trochou  vody.  Plody  vložíme do
vařícího  cukru a  necháme je  přejít varem,  aby se nerozvařily.
Procezené skládáme do sklenic a zbylým cukrem, který ještě trochu
povaříme,  sklenice doplníme  a  za  horka povážeme.  Podle chuti
můžeme  přidat  trochu  koření   jako  hřebíček,  citrónové  kůry
i šťávy, nebo  skořice. Výrazného koření nedáváme  mnoho, aby tím
neutrpěla dobrá chuť sladkých jeřabin.

Jeřabinkový kompot *
Plody sladkého jeřábu, nálev: na 1 litr vody 900 g cukru.
Sladký  jeřáb  poznáme  podle  listů,  které  jsou na okraji vždy
jemněji zubaté, než divoký jeřáb. Plody jeřábu se mají sklízet až
tehdy,  když  mají  žlutorůžovou  barvu,  nejlépe  až  po  prvním
mrazíku. Povaříme je  v cukerném nálevu tak dlouho,  až se snadno
rozmačkají.  Horké  je  naplníme  do  sklenic,  zalijeme nálevem.
Sterilujeme 30 minut při 90ĘC.  Přidáváme je do různých míchaných
kompotů.

Jeřabinkový kompot *
Na kompot bereme nejčastěji plody sladkého jeřábu. Plody musí být
dobře  vyvinuté, ale  nepřezrálé.  Ovoce  spaříme v  mírně vařící
vodě,  prolijeme studenou  vodou. Zalijeme  cukerným roztokem: na
1 litr  vody 500  g cukru   a necháme  přes noc  proslazovat. Pak
naplníme  do   sklenic,  dobře  setřásáme   a  zalijeme  cukerným
roztokem,  který  jsme  ještě  převařili  a nechali prochladnout.
Sterilujeme 20 minut při 80°C.

Jeřabinový kompot *
Jeřabiny předvaříme  v roztoku 1,5 kg  cukru na 1 litr  vody, aby
ztratily tuhost a částečně se prosladily. Nesmí se však rozvařit.
Předváření ukončíme  až jeřabiny změknou a  jsou elastické, mírně
svraštělé a prosáklé cukerným  roztokem. Potom je pomocí děrované
naběračky  vyjmeme  z  roztoku  a  odkapané  jeřabiny naplníme do
sklenic a zalijeme stejným nálevem, ve kterém jsme je předvářeli.
Ve  sklenicích 0,5  litru při  teplotě lázně  90°C sterilujeme 20 minut.

Jeřabinový kompot *
Na 1 litr vody 1 kg cukru.
Zralé  až  přezrálé  nebo  prvním  mrazem  ožehnuté  a ze střapin
otrhané  jeřabiny  opereme,  krátce  povaříme, ochladíme studenou
vodou a necháme 24 hodin proslazovat v cukerném nálevu. Druhý den
jeřabiny  plníme  do  sklenic  a  sterilujeme  30 minut při 90°C.
Kompot  používáme  podobně  jako  brusinky.  Okapanými jeřabinami
můžeme také ozdobit chuťovky,  obložené chlebíčky, dorty, vánoční
pečivo apod. Aroma kompotu můžeme vylepšit přidáním lžíce rumu
nebo dvou hřebíčků na jednu větší zavařovací sklenici (0,5 až 0,7 l)
 
Kompot z jeřabin a jablek *
Jablka oloupaná,  na osminky či čtvrtky  nakrájená, prokládáme do
sklenic  opranými jeřabinami.  Je  to  barevně i  chuťově výborný
kompot. Na 1 litr vody 30-35  dkg cukru, sterilujeme 20 minut při 80°C.

Jeřabiny naložené jako brusinky *
5 kg jeřabin, 4 citróny (okrájené), celá skořice, 2 kg cukru.
Vše  smícháme  do  hrnce  a  dusíme,  až  pustí  šťávu (dle chuti
ochutíme), až  začne rosolovatět, nalijeme do  sklenic a uzavřeme
víčkem.

Jeřabiny jako brusinky *
2 kg   odstopkovaného  ovoce   posypeme  trochou   mleté  skořice
a vanilkového cukru,  přidáme 2 tlučené hřebíčky  a 1/2 hvězdičky
badyánu. Pak nadrobno nakrájíme  pár koleček citrónu. Všechno to
nasypeme na hluboký plech  a posypeme vrstvou krystalového cukru,
bude ho potřeba 1,4 kg. Nemícháme, dáme asi na 30 minut zapéci do
trouby,  až se  cukr rozpustí.  Pak plech  vyjmeme z trouby, směs
zalijeme  1-2   dl  rumu,  promícháme  a   plníme  do  skleniček.
Sterilovat není třeba.

Jeřabinová marmeláda *
1 kg protlaku, 800 g cukru, pektin podle návodu výrobce.
Mrazem  ožehnuté jeřabiny  zbavíme třapin,  propláchneme studenou
vodou a  v čisté vodě  necháme několik hodin  vyluhovat. Potom je
scedíme,  dáme  do  kastrolku,   podlijeme  trochou  horké  vody,
rozvaříme  a prolisujeme.  Prolisovanou dřeň  dále vaříme  a když
začne  houstnout,  přidáme  cukr  a  vaříme  do potřebné hustoty.
Pektin přidáme  podle návodu výrobce  na obalu. Marmeládu  plníme
ještě  za  horka  do  předehřátých  menších  skleniček a ihned je
uzavřeme  neprodyšnými  víčky,  obrátíme  dnem  vzhůru  a necháme
chladnout.

Marmeláda z jeřabin a jablek *
2 kg jablek,  3 kg jeřábu,  2,5 kg cukru,  kousek citrónové kůry,
kousíček celé skořice.
Jablka  oloupáme,  nastrouháme  na  hrubém  struhadle, promícháme
s cukrem,  přidáme citrónovou  kůru, skořici  a zalijeme  asi 3/4
litry vody.  Za stálého míchání  vaříme jablka asi  10 minut. Pak
přidáme stopek zbavené  jeřabiny a znovu asi 10  minut vaříme. Za
horka  plníme do  obyčejných sklenic.  Ihned povážeme  celofánem,
který ihned  potřeme rozpuštěným parafínem:  je to ochrana  proti
plesnivění i proti vosám.

Jeřabinová klevela *
Na 1  kg dobře vyzrálých jeřabin,  nejlépe ožehnutých mrazem, 500
g cukru.
Jeřabiny opereme, otrháme od střapin a stopek, podlijeme několika
lžícemi vody  a pak pod pokličkou  krátce podusíme. Když jeřabiny
změknou, vaříme je dále za stálého míchání a po částech přidáváme
cukr.Jakmile  jsou  trochu  rozvařené  a  voda odpařená, nalijeme
klevelu do suchých, nahřátých  skleniček, ihned je uzavřeme víčky
a obrátíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.
Zavařenina z jeřabin
Povařené bobule  propasírujeme a na 1  kg připravené dřeně vaříme
s 60 dkg  cukru po dobu  10 minut. Horkou  zavařeninu nalijeme do
sklenic předem zahřátých a  povážeme. Doporučujeme nesvářet větší
množství najednou. Dávka  60 dkg dřeně a 40 dkg  cukru stačí na 1
kg výborné zavařeniny.

Jeřabinový rosol *
Zralé jeřabiny  rozvaříme s vodou  a necháme buď  sítem nebo přes
látku prokapat. Můžeme též  propasírovat, nezáleží-li nám na tom,
aby  rosol byl  zcela čirý.  Získanou šťávu  povaříme, až  trochu
zhoustne,  přidáme krystalový  cukr, asi  80 dkg  na 1 kg svařené
šťávy.  Za stálého  míchání ještě  asi 10  minut povaříme.  Rosol
nalijeme do sklenice se širokým hrdlem a povážeme.
Pro  přípravu  rosolu  lze  též  použít  část jablek nebo bezinek
(plodů  černého  bezu).  V  tom  případě  rozdělíme ovoce stejným
dílem. Pracovní postup je stejný.

Jeřabinová šťáva *
Na  2 kg  jeřabin 1/2  litru horké  vody; na  1/2 litru prokapané
šťávy 75 dkg cukru, 3/8 litru vody a 3 kapky červeného bretonu.
Pěkné,  vyzrálé   šťavnaté  jeřabinky  otrháme,   lépe  stříháme,
očistíme,  opereme a  v horké  vodě  je  uvaříme do  měkka a  bez
mačkání  je necháme  přes síto  nebo utěrku  překapat. Pak  šťávu
odměříme. Krystalový cukr nasypeme do  studené vody a svaříme jej
na bublinku (namočíme-li do cukrového roztoku drátěné očku, má se
na  něm  vytvořit  bublinka).  Do  takto  hustého svařeného cukru
nalijeme jeřabinkovou  šťávu. Můžeme přibarvit  červeným bretonem
a povaříme ji  10-15 minut. Při vaření  sbíráme pěnu. Šťávu ještě
horkou  nalijeme  do  čistých  lahví,  zazátkujeme  a  vychladlou
uložíme.

Jeřabinový sirup (léčivý) *
Léčivé sirupy se ředí jako ovocné  1:5 až 1:8, je vhodné je dělat
za studena.
Plody jeřábu ptačího jsou natrpklé a ve větším množství mohou být
mírně  jedovaté.  K  přípravě  sirupu  jsou  vhodné  plody jeřábu
jedlého, moravského červeného atd.
Otrhané  zralé  plody  rozdrtíme  a  vylisujeme.  Výlisky smísíme
s vodou, necháme asi 18 hodin loužit, znovu vylisujeme a oba díly
spojíme. Na 0,7 kg šťávy přidáme 1,3 kg cukru.
Vysoký  obsah  vitaminu  C  v  jeřabinách  se  zachovává v sirupu
přípravou za  studena. Kromě vitaminu  C obsahují jeřabiny  hodně
provitaminu A, tříslovin a  organických kyselin. Regulují střevní
činnost,  působí  při  dně,  revmatismu  a  zánětech horních cest
dýchacích. Nápoj je velice osvěžující.
 
Sušené jeřabiny *
Sušíme  obvyklým způsobem  nebo  v  pootevřené troubě  (aby mohla
utíkat pára).  Sušené jeřabinky lze pužít  jako náhradu hrozinek,
pro  úpravu  kompotů  nebo  odvaru.  Pro  tento  účel  je  na noc
namočíme,  druhý den  přidáme cukr  a povaříme  na kompot.  Odvar
připravujeme jako šípkový čaj.

Recepty s názvy označenými hvězdičkou pocházejí ze stránek
https://sweb.cz/zez/zelenina/jerabiny.htm

Kysané mléko ovocné 
Toni doporučuje jako specialitu vmíchat dvě velké lžíce aroniového kompotu do 250 g kefíru nebo jogurtového
mléka (řidší jogurt, např. selský nebo zředěný trochou vody) a pí při uvedených indikacích 2x denně po 8 dní
nebo 1x denně po dobu 3 až 6 týdnů. (Vždy však jen 6 dní v týdnu. Specialita také není vhodná pro osoby alergické
na mléko a mléčné produkty.)