Česnáček lákařský

 

Alliaria petiolata (A.officinalis) (česnáček lékařský)

Dvouletka, až 1 m vysoká, nevětvená;listy dlouze řapíkaté, ledvinité, okrouhlé až trojúhelníkovitě vejčité, se srdčitou bází, špičaté,vroubkované až hrubě zubaté, až 6 x 5 cm velké, po rozemnutí páchnou česnekem; koruna bílá; šešule šikmo rozestálé, až 5 cm dlouhé. Listnaté antropicky ovlivněné lesy, lesní lemy, parky, nitrofilní druh. V ČR velmi hojně rozšířen zejména v teplejších oblastech, jinak jen roztroušeně a převážně v okolí lidských sídel (max. nalezen v nadmořské výšce 900 m). V Evropě rozšířen od střední Skandinávie až po Středomoří včetně severní Afriky, směrem na východ až do Střední Asie a Himaláje, do Ameriky zavlečen.

Léčitelství: Sbírá se nať v době květu, může se však užívat i celá čerstvá rostlina.
Obsahuje allysulfid, sirnatý
glykosid rhodanalyl, alliarin, beta karoten, éterický olej, pektin a kyselinu askorbovou. Droga má desinfekční účinky na močové a dýchací ústrojí, zevně ji lze užívat na léčbu hnisajících zánětů a ran kůže, kloktání či přežvykování drogy v ústech příznivě působí při zánětech ústní dutiny a paradentóze, stejně aplikovaná zmírňuje zápach z úst. Mírně zlepšuje spalování tuků, takže ji lze použít i při chorobách žlučníku a slinivky. Ve formě klyzmatu se osvědčila při ulcerózní kolitidě.Nejúčinnější formou aplikace je nálev, který však někteří jedinci pro silné česnekové aroma odmítají. V takových případech se podává ve formě prášku, který však bývá méně účinný.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Užití: V minulosti a údajně v některých zemích dodnes bylo česnáčku užíváno jako salátové zeleniny nebo jako koření do salátů (chutná poněkud hořce). Zvláště zjara však údajně obsahuje mimo jiné značné množství vitamínu C.