Hořčice polní

 

SINAPIS ARVENSIS (HOŘČICE POLNÍ)

Hořčice rolní (Sinapis arvensis) roste v polích co plevel, kvete po celé léto. Hořčice černá pěstuje se na polích i v zahradách. Símě její obsahuje zvláštní olej, jenž na kůži položen, vytáhne puchýřky. Uvnitř prospívá zažívání, dráždí čivy, odvádí šlemy a vzbuzuje chuť k jídlu. V přílišném množství však škodí a může způsobiti zánět střev i močových ústrojů.

Hořčice užívá se jako lék nejvíce zevně. Dělá se z ní totiž jakési těsto, které se dává za obkladek při mnohých neduzích, jež spojeny jsou s bolestmi, jako katarrhy, záněty, bolení hlavy a závrať.

Hořčice semele se a vždy k potřebě upraví se těsto čerstvé; dříve se to dělo s octem, nyní s vodou; těsto pak natře se na plátno tlustě asi na prst.

Aby nebyl účinek jeho prudký, přidá se dle potřeby žitné mouky; obyčejně nechá se těsto ležeti ¼-½ hodiny, přes hodinu však nemá se nikdy nechat ležet na místě bolném, které po odstranění těsta se omyje a plátnem přikryje. Také se těsto neklade přímo na kůži, nýbrž obalí se v řídkou tkaninu.

Má-li účinek býti zvýšen, přidá se líh, pepř, sůl, cibule a j. Místo těsta bere se též líh hořčičný, to jest olej hořčičný, rozředěn líhem (12 kap. v 15 gr.). Tekutina tato působí na kůži tak, že zčervená, když se jí potírá; také se jí napustí plátno, jež přiloží se.

Mouka hořčičná užívá se též na koupele; dá se pytlík s 120—240 gr. mouky do vařící vody, a to pak oboje se přidá do koupele.

Hořčice bílá působí mírněji, a sice hlavně na ústrojí zažívací. Lžička semínek denně postačí časem záhy k odstranění žaludečních nesnází. Dryáčnictví zmocnilo se často léku toho, vyhlašujíc jej za lék zázračný proti všelikým chorobám.

[dr. KVĚTEN K.: Český herbář, nakladatelství Alois Hynek, Praha, 1899 , str. 73-74]