Merlík bílý

  Chenopodium album agg. (merlík bílý)

Jednoletka, až 2 m vysoká, bíle pomoučená(měchýřkovité trichomy); květenství lichoklas z velkého počtu několikakvětých klubíček; nažka v blanitém oplodí. Rumiště, archeofyt.

Chenopodium zahrnuje přibližně 300 druhů, které rostou převážně v mírných pásmech.

Popis: Jednoletá, mírně pomoučněná, 10 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha vzpřímená, obvykle větvená, vícehranná, rýžkovaná, někdy červeně pruhovaná. Listy střídavé, řapíkaté, dolní a střední kosníkovité, zubaté, horní kopinaté, drobně zubaté až celokrajné. Květy nahloučeny v klubíčkách tvořících lichoklas, květní obal pomoučněný, květy bělavě zelené. Kvete v V až X.

Stanoviště: Rumiště, pole, zahrady, břehy, na půdách dusíkatých.

Rozšíření: V ČR roztroušeně až hojně, celkově roste téměř na celém světě, převážně v mírných pásmech.

Merlík v Českém herbáři z roku 1899: Jeden druh považován dříve za jedovatý; jiný druh pěstuje se v zahradách, má chuť a vůni příjemnou a používá se za thé proti prsním nemocím.

Obecný, roste v západní Indii a přichází též do Evropy. Zapáchá silně, zvláštně, také chuť má zvláštní, podobnou kafru; obsahuje mnoho etherického oleje, pryskyřice, gumi a j., jest dobrým lékem proti čivním neduhům.

Jiný druh roste u nás jako obecný merlík. Jindy potřebovaly se kořen a nať za lék, jenž čistil krev a léčil rány, užíval se proti vyraženinám; též za obkladky na bolavé vředy, uvnitř pak proti zánětům a souchotím se dával. Mladé výběžky jedí se tu a tam jako špargl, a mladé listy jako špenát.