TABEBUIA (TABEBUIA AVELLANDEDAE, T. IMPETIGINOSA)

TABEBUIA (TABEBUIA AVELLANDEDAE, T. IMPETIGINOSA)

 TABEBUIA (TABEBUIA AVELLANDEDAE, T. IMPETIGINOSA)

 

Tabebuia se nachází v deštných pralesích a v horách Paraguaye, Argentiny a Brazílie. Tato rostlina je velmi slibným materiálem pro efektivní léčbu rakoviny, leukémie, kandidových a ostatních obtížných infekcí stejně jako oslabujících nemocí (včetně artritidy) a spousty dalších nemocí.

Účinné látky se nacházejí v kůře, přesněji ve vnitřní výstelce kůry, která se nazývá lýko. Použití celé kůry obsahující mrtvé dřevo přirozeně snižuje účinnost látky. Tabebuia je také známa pod portugalským názvem Pau ďarco a pod kmenovými jmény jako např. taheebo a ipe roxo. Některé texty rozlišují mezi lapacho Colorado (červená tabebuia = ipe roxo - šarlatové květy) a lapacho morado (fialová tabebuia), které roste v chladnějším klimatu vysoko v Andách a na vysoko položených místech Paraguaye. Nedávné průzkumy tvrdí, že tyto dvě varianty tabebuiy mají nejlepší léčebné vlastnosti, přičemž jako nejlepší se jeví fialová.

Většina chemických analýz tabebuiy byla zaměřena spíš na vnitřní dřevo než na kůru nebo vnitřní stranu kůry, která se používá v medicíně. Není jasné, proč se tak stalo. Jeden z důvodů může být ten, že dřevo obsahuje dostatečné množství několika důležitých sloučenin hlavně lapacholinu a lapacholu, aby to uspokojilo běžný výzkumný zájem. Je pravděpodobné, že živá kůra obsahuje podobný soubor aktivních látek jako vnitřní dřevo plus nějaké látky navíc. Těmi se odlišuje lýko od dřeva. Tyto látky způsobují, že lýko je aktivnější, a mohou vnitřní živé kůře (lýku) získat větší popularitu v lidové medicíně. Kdo někdy studoval literaturu o bylinné léčbě ve světě, může potvrdit, že k léčebným účelům se nejvíce využívá lýko stromů nebo keřů, ne vnitřní dřevo. Důvod je jednoduchý: živiny a reprezentativní skupiny chemických látek pro strom životně důležitých se nacházejí v největších koncentracích ve vnitřní výstelce a v lýku živé kůry.

Životní procesy dospělého stromu probíhají v tenké propustné vrstvě mezi vnější kůrou a vnitřním dřevem. Odkryjte kůru a uvidíte vlhkou, velmi tenkou vrstvu vláken, které se od sebe při sběru oddělují. To je vrstva vnitřní výstelky kůry. Jejím úkolem je vytvářet nové tkáně stromu (např. lýko), a to dělením buněk. Nejnovější a nejmladší lýkové buňky jsou hned vně vnitřní výstelky. Když je vytvořeno nové lýko, starší buňky jsou rozdrceny a natlačeny do kůry. Mladší, novější buňky se dostávají dovnitř vrstvy výstelky. Nazývají se xylém. Novější xylém se nazývá bělové dřevo. Starší xylém je rozdrcen a vtlačen do dřeně stromu. Proto se mu říká jádrové dřevo. Aktivní spojující tkáně stromu jsou tenká vrstva čerstvé výstelky a lýko na obou stranách kambia. Vnější strana kůry a vnitřního dřeva je neaktivní materiál, který slouží jenom k poskytování síly stromu. Bezohledné spojování starších, méně aktivních vrstev kůry a stromu s mladšími živými tkáněmi má za výsledek výrazné zředění aktivní látky a její medicínské hodnoty. Je to ovšem obvyklá komerční praxe.

 

Lapachol je jedna z mnoha rostlinných látek, známých jako naftochinony (N-faktory), které se vyskytují v tabebuie. Antrachinony neboli A-faktory zahrnují jinou důležitou třídu sloučenin. N-faktory se běžně nevyskytují, výjimkou jsou rostlinná tonika. Zřídkakdy se vyskytují obě skupiny N- i A-faktory v jednom druhu rostlin. Několik výrazných vlastností tabebuiy vyplývá z faktu, že pravděpodobně dochází k vzájemnému ovlivňování A- a N-faktorů.

V tabebuie jsou také přítomné následující flavonoidy - quercitin, xyloidin a další. Tyto látky nepochybně přispívají k účinnosti rostliny v léčbě nádorů a infekcí.

Původní Indiáni Brazílie, severní Argentiny, Paraguaye, Bolívie a ostatních zemí Jižní Ameriky používali tabebuiu pro její léčebné vlastnosti tisíce let, existují známky toho, že její použití znali i staří Inkové. Před příchodem Španělů spotřebovaly kmeny Guarani a Tupi - konkrétně Nambo, obrovská množství čaje z tabebuiy. Ve vysokých Andách používají kmeny Calawaya, Quechua, Ajmara a další tabebuiu (pro ně taheebo) proti mnoha nemocem.

Tabebuia se používá zevně i vnitřně k léčení horečky, infekcí, rýmy, chřipky, syfilidy, rakoviny, dýchacích obtíží, kožních vředů a nežitu, úplavice, gastrointestinálních onemocnění, zmírňuje potíže při artritidě a zánětu prostaty a při oběhových chorobách. Podle zpráv lze tabebuiu použít také k léčení takových nemocí, jako je lupus, diabetes, Hodgkinova choroba, osteomyelitida, Parkinsonova nemoc a lupénka.

Tabebuia se také používá k zmírnění bolesti, proti mikrobům, zvýšenému močení a dokonce jako protilátka při otravách. Používá se na mnoha místech podobně jako v Evropě rudbeckie a v Asii žen-šen, s výjimkou toho, že působení tabebuiy podle všeho zahrnuje působení obou těchto rostlin ve smyslu potenciálního léku na rakovinu. Kmeny Guarani, Tupi a ostatní nazývají tabebuiu strom tajy, což znamená "mít sílu a energii" nebo jednoduše "božský strom". Současní Indiáni kmene Guarani dávají přednost fialové tabebuie, ale užívají také červenou. Používají pouze vnitřní výstelku kůry. Výzkumy tabebuiy probíhají už dlouho. Paterno izoloval aktivní složku - lapachol - v roce 1884. V roce 1896 určil S.C. Hooker chemickou strukturu tabebuiy a L.F. Fieser v roce 1927 tuto látku získal synteticky! Takže by byla chyba považovat tabebuiu za moderní objev.

Již v roce 1873 si byli lékaři vědomi léčebného působení tabebuiy. Dr. Joaqin Almeida Pinto tehdy napsal: "Pau ďarco: Léčebné vlastnosti: předepisuje se ke snížení horečky, kůra se používá proti vředům, také se používá na pohlavní choroby a revmatismus a hlavně je užitečný na nemoci kůže, speciálně na ekzémy, opary a prašivinu (mange). Jiný lékař, Dr. Walter Accorsi, o tabebuie uvádí, že "eliminuje bolesti způsobené nemocí [rakovina] a zvyšuje tvorbu červených krvinek."

Vědecký zájem o tabebuiu začal prací Teodora Meyera z Argentiny, který po desetiletí zkoušel (s malým úspěchem) přesvědčit lékařský svět o hodnotě tabebuiy pro léčbu infekcí a rakoviny. Údaje z jeho laboratoře jsou ohromující v poměru úspěchů dosažených při aplikaci rostliny na léčbu mnoha různých druhů rakoviny. V Meyerově práci je podle moderních výzkumných standardů mnoho nedostatků, schází hlavně adekvátní kontrola a statistické hodnocení. Ale její podstatou je dostatečný důkaz účinnosti tabebuiy. Meyerova éra skončila jeho smrtí v roce 1972. Vědecký svět zůstal stále ještě o užitečnosti tabebuiy jako moderního léku většinou nepřesvědčeny. Pravděpodobně nejdůležitější věc, kterou Meyer z vědeckého pohledu dokázal, bylo to, že upoutal na tabebuiu pozornost zbytku světa. Vytáhl rostlinu z džungle Amazonky a oznámil: "Tady je lidový lék, který může být velkým příslibem pro celé lidstvo."

Nezávisle na Meyerovi a poté, co se doslechl o zázračné léčebné síle této rostliny, použil jeden brazilský lékař kolem roku 1960 tabebuiu na léčbu svého bratra, který ležel v Santa André v Brazílii v nemocnici a umíral na rakovinu. Bratr se uzdravil a lékař, Dr. Orlando dei Santi, začal používat rostlinu v nemocnici k léčbě dalších pacientů s rakovinou. Přidávali se další lékaři a po několika měsících zaznamenali několik úspěšných případů. Obvykle rychle zmizela bolest a někdy dosáhli kompletní remise za méně než čtyři měsíce. Díky práci Municipal Hospital v Santa André se tabebuia stala standardní formou léčby pro některé druhy rakoviny a pro všechny druhy infekcí v lékařských zařízeních po celé Brazílii. Je třeba poznamenat, že po prvních zprávách o "zázračné" bylinné léčbě objevené v Brazílii nařídila brazilská vláda dočasné zastavení jakékoli další publikační činnosti lékařů pracujících v tomto týmu. Ticho bylo nakonec prolomeno Alecem De Montmorency, který v roce 1981 publikoval dlouhý přehled úspěšně pokračující klinické práce v Brazílii. Tato zpráva podnítila znovuoživení světového zájmu o tuto rostlinu.

V roce 1968 Dr. Prats Ruiz z Concepcionu v Paraguayi úspěšně léčil tři případy leukémie na své soukromé klinice. Některé z těchto výsledků byly široce publikovány a pomohly zvýšit popularitu tabebuiy mezi "civilizovanými" obyvateli jihoamerických zemí. Američtí lékaři se na klinické důkazy ze zaostalých oblastí Jižní Ameriky dívali s despektem. Dávali raději přednost přikrášleným důkazům ze svých vlastních, jasně osvětlených laboratoří. Váha jihoamerických klinických důkazů nebyla dost velká na to, aby zajistila všeobecné přijetí této léčby mimo Jižní Ameriku. Ale podnítila výzkumný zájem za hranicemi. Farmaceutické firmy pravidelně zkoumají tabebuiu a zjišťují přítomnost látek, které by mohly být základem pro nové léčebné aplikace. Jak můžeme vidět, nikde se nevyskytuje taková látka izolovaná z tabebuiy, která by účinkovala podobně jako kombinace všech složek, nebo jinými slovy jako celá rostlina.

Obvyklá nit, která spojuje rané empirické a klinické zprávy o léčbě tabebuiou, jsou zprávy o pozorování, že rostlina odstraňuje mnoho obvyklých vedlejších účinků ortodoxních léků. Neexistuje žádné vysvětlení tohoto působení, ale lékaři se s tím setkávají tak často, že nelze jen tak pochybovat o jeho hodnotě. Bolest, ztráta vlasů a poruchy imunitního systému patří k nejčastěji uváděným příznakům. Vědecký výzkum tabebuiy trval po desetiletí. Mnohé z výsledků jsou z medicínského hlediska bezcenné. Avšak některé výsledky jsou velmi dobré a ty vyústily v izolování několika individuálních, medicínsky aktivních sloučenin a do analýzy jejich vlastností. Zájem o AIDS obnovil také zájem o tabebuiu, protože rostlina obsahuje velmi efektivní antivirové látky.

 

¨

ÚČINKY TABEBUIY

Následuje souhrn účinků tabebuiy nebo jakékoli její složky, které byly potvrzeny moderním výzkumem:

 

PROJÍMAVÝ ÚČINEK

Pravidelné používání tabebuiy udržuje správný pohyb vnitřností. Tuto vlastnost má jednoznačně díky přítomnosti naftochinonů a antrachinonů. Uživatelé tabebuiy všeobecně uvádějí příjemné a umírněné uvolňování vnitřností, které vede k větší pravidelnosti bez jakýchkoli nepříjemných vedlejších účinků, jako je např. průjem.

 

PROTIRAKOVINNÝ ÚČINEK

Velká část základního výzkumu tabebuiy ve Spojených státech i v ostatních zemích se přímo zabývala otázkou rakoviny. Tento problém je samozřejmě velice důležitý. Jakákoli schopnost tabebuiy zmírňovat průběh rakoviny by měla být všeobecně známá všem lidem a měla by jim přinášet prospěch. Protože tabebuia nemá vedlejší účinky, je vhodnou paralelní léčbou při standardní formě terapie. Uživatelé nemají co ztratit, ale rozumným užíváním tabebuiy mohou mnoho získat. Veškerou léčbu rakovinných onemocnění je pochopitelně nutné provádět pod dohledem kvalifikovaného lékaře.

Bylo zjištěno, že některé složky tabebuiy nebo jejich skupiny zpomalují růst nádorů a snižují jejich životaschopnost. Obě vlastnosti byly zjištěny při pokusech na zvířatech i v klinickém prostředí se zapojením lidských pacientů. Přehlížet důležitost tohoto léku je jako obrátit se zády k potenciálně neocenitelnému zdroji pomoci a zdraví. Prokázalo se, že leukémie je silně vnímavá na aplikaci tabebuiy a několika jeho složek. Některé výzkumy prokázaly, že tabebuia je jedním z nejdůležitějších protinádorových činidel na celém světě.

Část účinnosti tabebuiy může pocházet z její prokázané schopnosti stimulovat tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Zvýšená produkce červených krvinek zlepšuje schopnost krve transportovat kyslík. A to může mít velmi důležitý skrytý smysl pro zdraví tkání celého těla. Pro transport kyslíku červenými krvinkami je také potřebné železo. To může vysvětlovat zvýšení léčebných vlastností tabebuiy, když se zkombinuje s rostlinou yerba mate, která je velmi bohatá na železo. Yerba mate je také jihoamerická rostlina. Domorodci tyto dva rostlinné druhy téměř vždy kombinují.

Národní institut pro rakovinou léčbu (National Cancer Institut) zkoumal protirakovinné působení tabebuiy. Výsledek byl zklamáním. Naneštěstí NCI omezil své výzkumy na lapachol. Po zjištění, že tato látka má vedlejší účinky, které silně znevýhodňují jeho potenciální léčebný přínos, NCI tento projekt zastavil. Chybu tohoto závěru můžeme snadno pochopit na základě principu tonika. Můžeme také předpokládat, že problémy ve výzkumu přímo pramenily z toho, že se zabýval pouze izolovanou bylinnou složkou. Také se můžeme domnívat, že výzkum, který by využil celou tabebuiu, by konstatoval klinický protirakovinný vliv bez vedlejších účinků.

Výzkumy na zvířatech ve Spojených státech udělaly gigantický krok vpřed, když zjistily, že lapachol zabraňuje růstu solidních nádorů (Walkerův karcinosarkom 256 a Ehrlichův solidní karcinom) a Ehrlichova ascitického nádoru. Tyto výzkumy ovšem udělaly stejný gigantický krok zpět, když je předčasně ukončila klinická toxicita lapacholu. Jedna zajímavá linie výzkumů ukázala, že lapachol je účinnější, když se podává ústně, než když se aplikuje injekčně do vnitřností nebo do svalů. Tyto závěry odporují značnému objemu výzkumů ortodoxních léků, které ukazují převahu injekční cesty. Co je podstatou této odchylky? Může to být fakt, že přirozená cesta podávání (to znamená ústně) se lépe hodí pro přírodní substance? Další vzdálení se přirozenému stavu znamená, že aktivní substance jsou méně účinné, když se aplikují injekčně přímo do krevního řečiště. Přirozené tělní pochody jsou méně schopné si s nimi poradit.

Několik výzkumů studovalo vliv lapacholu (místo lýka však bylo použito dřevo), alfa- a beta-lapachonu a xyloidonu na experimentální rakovinu (Yoshidův sarkom a Walkerův 256 karcinosarkom.) V 84 % případů se nemoc zastavila (u Yoshidova sarkomu). Přitom se neprokázala žádná toxicita použitých přípravků

V jedné klinické studii jihoameričtí vědci podávali lapachol pacientům s různými formami rakoviny, včetně adenokarcinomu jater, prsu a prostaty a dlaždicobuněčného karcinomu ústního patra a děložního čípku. Ústní aplikace substance dočasně snížila agresivitu všech nemocí a měla za následek odpovídající snížení bolesti. Délka léčby se pohybovala mezi 30 a 720 dny, s průměrnou délkou okolo dvou měsíců. Například jeden pacient s rakovinou jater vykazoval výrazné snížení žloutenky, doprovázené odpovídajícími znaky zlepšení, už po osmi dnech léčby. Tyto výsledky se velmi úzce shodovaly s výsledky získanými stejnými výzkumníky při pokusech na zvířatech. Je pozoruhodné, jaký může být účinek lýka fialové tabebuiy. Další směry výzkumu naznačují, že lze dosáhnout dokonce i lepších výsledků.

 

Poznámka k nauzee (nucení na zvracení): Ve studiích popsaných výše někteří pacienti odstoupili z výzkumu kvůli zvracení. Tento jev se u některých jedinců vyskytuje. Je to reakce organismu na čistící působení tabebuiy (i ostatních léčivých rostlin). Jak jsou toxiny (toxické léky) a odpady vyplavovány z buněk (uměle - chemicky nebo fyziologicky - působením rostlin), mají někdy sklon akumulovat se v krvi, lymfě, lymfatických uzlinách, kůži, ledvinách a játrech. Odtud jsou pak vyplavovány z těla ven. Příležitostně tak mohou vyvolat takové stavy, jako je nauzea. Tělo se pokouší zbavit se některých toxických substancí zvracením. Není se čeho obávat. Tyto krátkodobé úkazy zmizí, jakmile jsou toxiny volně vyloučeny z těla. Je to pozitivní úkaz, že rostlina zabírá. Uvědomme si, že tělo má tři základní procesy, jak se zbavit odpadu: zvýšení pohybu střev, pocení, močení. V počátečních stádiích léčby může užívání tabebuiy tyto procesy natolik přetížit, že se mohou objevit výše zmíněné příznaky.

 

ANTIOXIDANTNÍ VLIV

Při pokusech ve zkumavkách bylo prokázáno, že určité složky tabebuiy vážou volné radikály a zabraňují působení zánětlivých leukotrienů. Tato vlastnost může být základem efektivního působení tabebuiy proti rakovině kůže. Uspokojivě také vysvětluje vliv tabebuiy na zpomalení procesu stárnutí. Moderní věda nedávno objevila klíčové postavení volných radikálů v rozvoji mnoha obtížných nemocí od rakoviny po artritidu. Tyto molekuly dokonce silně zrychlují normální proces stárnutí. Zvrácení jejich působení se stává velmi výhodnou obchodní záležitostí ve světových zdravotnických kruzích. Antioxidanty neboli lapače volných radikálů se objevují jako první kandidáti na hlavní roli v prevenci nemocí. Mezi antioxidanty má málokterý větší sílu než lapachol.

 

ANALGETICKÝ VLIV

Podle zpráv se na jihoamerických klinikách užívá tabebuia jako primární prostředek ke snižování bolesti spojené s různými druhy rakoviny, zvláště rakoviny prostaty, jater nebo prsů. Podávání tabebuiy ústně také ulevuje od artritických bolestí.

 

ANTIMIKROBIÁLNÍ/ANTIPARAZITÁRNÍ VLIV

Zahrnuje zabraňování působení a destrukci gram pozitivních a acidorezistentních bakterií (B. subtilis, M.pyogenes aureus, atd.), kvasinek, hub, virů a různých druhů parazitů. Dva nepříjemné rody virů, které tabebuia ovlivňuje, jsou virus oparu a HIV. Oba dva mají na svědomí mnoho lidských bolestí. Působení tabebuiy proti malárii podnítilo velké výzkumné hnutí v počátečních desetiletích tohoto století. Článek z roku 1948 referuje o postupu ve výzkumu a naznačuje, že N-faktory, obzvláště lapachol, patří mezi nejslibnější tehdy známé antimaláriové látky. Imunostimulační působení tabebuiy je zčásti způsobeno jeho silným antimikrobiálním vlivem.

Nejsilněji působí tabebuia proti virům. Škála virů, které je tabebuia schopna deaktivovat, je velmi široká. Sahá od těch, které způsobují obyčejnou rýmu, až po ty, které jsou zodpovědné za AIDS. N- a A-faktory aktivně zabraňují růstu, zabíjejí nebo brzdí růst různých nebezpečných virů včetně herpesvirů, virů ptačí myeloblastózy, virů myší leukemie, viru Friendova, viru Rousova sarkomu.

Jeden z N-faktorů, beta-lapachon, zabraňuje funkci enzymů v buňkách viru, které přímo způsobují syntézu DNA a RNA. Také výrazně inhibuje reverzní transkriptázu, jež se uplatňuje při přepisu RNA/DNA. Když se jednou tyto procesy zastaví, virus není schopný ovládat reprodukční proces buňky a tím pádem se  nemůže sám množit a infikovat další buňky. Takové působení je typické pro většinu látek, které se začínají zkoumat pro svoje působení proti AIDS a viru Epsteina a Baarové. Zkoumaný enzym je klíčem k působení retrovírů. Tyto viry, známé též pod názvem ribodeoxyviry nebo oncornaviry jsou využívány při vývoji různých druhů experimentální rakoviny. Beta-lapachon se dá snadno získat působením kyseliny sírové na lapachol. Zkoušky ukazují, že jeho působení při inhibici reverzní transkriptázy je jedinečné.

Poznámky: Sloučeniny síry obsažené v některých rostlinách (zvláště v yerba mate) mohou v kombinaci s tabebuiou působit jako katalyzátor pro transformaci lapacholu na beta-lapachon a tak zvýšit účinnost tabebuiy. V této souvislosti je zajímavé zjištění, že lidová tradice uvádí cesmínu paraguajskou jako katalyzátor pro tabebuiu. Cesmína se stala základem pro léčbu tabebuiou.

Složky tabebuiy se intenzivně zkoumají kvůli jejich působení proti dvěma opravdu úporným parazitům: Schistosoma. mansoni a Trypanosoma cruzi. Oba jsou zodpovědní za mnohé nemoci a bídu v tropických krajích. Tabebuia je účinná proti oběma.  Při ústním podávání se lapachol vylučuje kůží tukovými žlázami, kde působí jako vrchní bariéra, která deaktivuje mikroorganismy dříve, než se dostanou do kontaktu s kůží. Mezitím v zažívacím traktu působí stejně jako slizové membrány a zabraňuje pronikání parazitů. Mechanismus působení vědci zatím úplně neznají. Předpokládá se, že souvisí s buněčným dýcháním (viz následující oddíl o mechanismu působení), stimulace peroxidace lipidů a podpora superoxidace a inhibice biosyntézy DNA/RNA.

 

PROTIHOUBOVÝ (PROTIPLÍSŇOVÝ) VLIV

Tabebuia je často určena k prvotní léčbě kandidy a plísňové infekce. Lapachol, N-faktory a xyloidon se zdají být prvotními aktivními složkami. Od poloviny sedmdesátých let se seznam N-faktorů, které znehybňují Candida albicans a další houby, rozrostl na několik desítek." 

Bylo by zavádějící kategoricky prohlásit, že N-faktory v tabebuie se osvědčily jako antimikrobiální a fungicidní prostředky. Studie prokázaly, že je nutno brát v úvahu, v jaké podobě se látky vyskytují v rostlině. Víme například, že fungicidní vliv se ztrácí, když se N-faktory těsně spojí do skupin vysoce rozpustných ve vodě nebo v tucích. Není přesně zjištěné, jak se N-faktory objevují v tabebuie.

N-faktory získané z různých chemických sloučenin se stávají hlavními látkami pro zkoušky ve státních i universitních laboratořích. Narůstající výskyt plísňových infekcí je výsledkem zvyšujícího se užívání cytotoxických léků, kortikosteroidů, antibiotik

a imunosupresiv.  •

Jedna zpráva popisovala zajímavé užití tabebuiy. Místa napadená houbovou infekcí na prstech nohy byla máčena do čaje z tabebuiy. Ačkoli léčba neprobíhala zcela pravidelně, po několika týdnech byla úspěšná.

 

PROTIZÁNĚTLIVÝ VLIV

V jedné studii bylo popisováno protizánětlivé a léčebné působení extraktu z tabebuiy. Extrakt z fialové tabebuiy byl podáván pacientkám s cervicitidou a cervicovaginitidou. To jsou onemocnění, která mohou být způsobena infekcí (Candida albicans, Trichomonas vaginalis), chemickým podrážděním nebo mechanickým podrážděním. Extrakt z tabebuiy byl aplikován intravaginálně gázovým tamponem namočeným v extraktu, který byl každých 24 hodin vyměněn. Léčba byla velmi účinná. Můžeme se jen dohadovat, co všechno by se mohlo stát, kdyby se tampónová metoda zkombinovala s pitím silného čaje.

Protizánětlivý účinek tabebuiy může také vysvětlit schopnost této rostliny snižovat bolest, zpomalovat zánětlivý proces a omezovat i další příznaky artritidy. Až dosud experimentálně nepotvrzená schopnost této rostliny omezovat příznaky kloubních nemocí může tedy být konečně připsána na rostoucí seznam vlivů, které mohou využít ti, kdo pijí čaj z tabebuiy každý den.

 

OSTATNÍ UŽITEČNÉ VLIVY

U některých jedinců se projevily další, méně důležité vlastnosti tabebuiy, které se objevují pouze v případě potřeby: diuretické, sedativní, dekongesční a hypotenzní, abychom vyjmenovali alespoň nějaké. Naneštěstí rozsah této knihy předem vylučuje podrobné pojednání o výhodách tabebuiy. Některé jeho hlavní účinky vyjmenované výše vyžadují další zpracování, které bude uvedeno v dalším oddíle.

 

 

MECHANISMUS PŮSOBENÍ

Každá buňka těla potřebuje kyslík a glukózu, aby mohla zabezpečit energii pro životní funkce. Kyslík a glukóza jsou vystaveny celému komplexu metabolických procesů v drobných strukturách produkujících energii v buňkách nazývaných mitochondrie. Tento proces vyžaduje mnoho enzymů a koenzymů. Kyslík a glukóza se přeměňují na kysličník uhličitý a vodu, ta se pak vrací do krve. CO2je vyloučen plícemi (odtud je metabolický proces často nazýván dýchání). Voda se vylučuje pocením a ledvinami. Během této přeměny je uvolněno několik elektronů, které jsou okamžitě využity v souběžném procesu k produkci ATP (adenosin trifosfát), což je energetické oběživo buňky. ATP je molekula, kterou každá buňka požaduje k využití nebo spotřebě, aby získala energii. Tyto dvě cesty, jedna pro rozklad glukózy a druhá pro syntézu ATP, jsou spolu těsně spojeny. Když se od sebe rozdělí, buňka nadále není schopná získat energii a umírá. Další proces se řídí jako oxidativní fosforylace. Mnoho látek se nachází v podobném stavu, jako je tento. Mnoho z nich se podobá N-faktorům v tabebuie. Bylo objeveno, že tabebuia působí jako ostatní benzochinony, to znamená, že rozpojuje mitochondriální oxidativní fosforylaci, která se vyskytuje pouze v rakovinných buňkách, ale ne ve zdravých. Selektivní zabíjení (cytotoxicita) nádorových buněk je to, co činí z tabebuiy potenciálně cennou látku pro léčbu rakoviny.

Jeden z cílů, který se snaží vědci dosáhnout, je objevit, ve kterém bodě je buněčná respirace prolomena chemickými látkami. Složky tabebuiy mají podle všeho schopnost přerušit tento proces

na několika místech, většinou zpomalováním funkce enzymů nebo koenzymů, které jsou potřebné pro další správný krok v řetězci.  Tabebuia například zabraňuje správnému fungování ATPáze, enzymu, který katalyzuje poslední krok ve formování ATP

Zdá se, že lapachol také zabraňuje mnoha dalším substancím potřebným pro buněčnou reprodukci v tom, aby se do procesu zapojily Molekula trifosfátu uridinu je hlavním zdrojem látek (zvaných pyrimidin nucleotides), které buňky potřebují k budování DNA, RNA a mnoha dalších důležitých proteinů. Tabebuia dokáže blokovat syntézu pyrimidinů v rakovinných buňkách (zabráněním působení enzymu dihydroorotatu dehydrogenasy). Výsledek je zaručená smrt buňky.

Existuje také důkaz, že tabebuia spolupracuje přímo s nukleovými kyselinami spirály DNA rakovinných buněk. Jestliže se uskuteční nějaká taková spolupráce nebo spojení, replikace DNA je nemožná. Výsledkem je nakonec také smrt buňky.

Nakonec další složka tabebuiy beta-lapachon podle všeho zeslabuje maligní buňky až k buněčné smrti. Stimuluje proces známý jako peroxidace lipidů, který produkuje toxické molekuly.

BEZPEČNOSTNÍ ÚDAJE

Zatímco není nejmenších pochyb o tom, že tabebuia je vysoce toxická pro mnoho druhů rakovinných buněk, virů, hub, parazitů a ostatních druhů mikroorganismů, pro zdravé lidské buňky je neškodná. Při užití velmi vysokých dávek (a při aplikaci izolovaných složek tabebuiy) se vedlejší účinky většinou omezují na nauzeu, antikoagulační vliv a sklon k průjmů. Jak se již dříve prokázalo, nauzeu lze očekávat jako přirozený následek detoxikačního procesu. FDA dalo tabebuie osvědčení o neškodnosti v roce 1981.

Některé pokusy naznačovaly, že tabebuia působí proti antivitaminu K. Určité složky tabebuiy používají provitamin K ke svému působení. Pravděpodobně je to proto, že tyto dvě akce zastavují jedna druhou (s výjimkou toho, že jedna z akcí je pro organismus potřebná, jak lze předpokládat u rostlinného tonika).

Pravděpodobně nejvýraznější studie o toxicitě tabebuiy byla publikována v roce 1970 výzkumníky z Chas Pfizer and Co. Inc. Zaměříme-li se speciálně na lapachol, tito výzkumníci objevili, že

všechny známky toxicity lapacholu u zvířat byly kompletně zvratné a dokonce samolimitované. To znamená, že časem se známky toxicity snižovaly a během výzkumu dokonce vymizely.

Nejsilněji se samolimitování vedlejších efektů projevilo u vlivu antivitaminu K, anémie a výrazného zvýšení množství metabolických a proteinových toxinů v krevním řečišti. Omezování těchto znaků ukazuje, že tabebuia podněcuje okamžitou změnu nebo detoxifikační vliv na tělní buňky. Jestliže jsou jednou buňky "vyčištěny", známky otravy zmizí. Tento jev je mezi rostlinnými toniky dost běžný.75