Violka vonná

Balzamíny

Viola odorata (Violka vonná)

Patří mezi první posly jara a je také léčivá.

Violka vonná je vytrvalá rostlina, doprovázející lidská sídla. S výjimkou vyšších poloh se vyskytuje hojně. Od ostatních, velmi podobných druhů violek se odlišuje především intenzívní vůní a také tmavou barvou květů. Kvete od března do dubna.

Sbírá se oddenek, méně listy, květy nebo celá rostlina. Mladé listy a květy se používají i v kuchyni.

Osahuje saponiny, hodně modrého barviva antokyanu, ketonické látky, které nesou vůni, stopy silice, alkaloidy violin a violaemetim (který působí dávení).

Používá se na vykašlávání, má močopudné a antirevmatické účinky. Zevně se používá na obklady na rány a jako kloktadlo.

Užívá se nálev 2x denně šálek nebo také balzám. Na kloktadlo se připravuje odvar z listů a nať naložená ve vinném octě se používá na obklady při dně. Předávkování způsobí zvracení. Na uklidnění při úpalu se používá fialkový olej: do čtvrt litru oleje (doporučený je mandlový) naložíme hrst květů a necháme týden stát ve tmavé nádobě. Pak se květy odstraní – musí zblednout, jinak olej není ještě hotový. Na plicní choroby a spalničky se užívá nálev z polévkové lžíce květů zalitý šálkem vařící vody, necháme 10 minut stát, pak přecedíme. Pije se denně 2-3x. Při ochrnutí se užívá tinktura vnitřně, zevně k potírání spolu s tinkturou jinanovou (vnitřně) a masážemi yzopovým olejem.

Řekové pokládali violku za prostředek proti zlobě, bolestem hlavy, závrati a nespavosti. Římané používali kořen v alkoholu proti dně, Keltové míchali květy do kozího mléka a používali v kosmetice. V Anglii se vyráběl sirup z květů jako projímadlo pro děti, na léčení epilepsie a žloutenky. Obklady z listů se používali při rakovině kůže. Vůně fialky spolu s vůní levandule byla pokládána za silné afrodisiakum.

Použití a obsahové látky podle J. A. Zentricha a J. Kresánka